Jednou mi soused povídal, že chtěl v obchodě uříznout kus sýra.

Říkal prodavačce, že chce cca 10 milimetrů, tedy centimatr.

Ta mu odpověděla, že 10 mm není centimetr, ale decimetr.

Když i další zákaznice prodavačce řekla, že 10mm = 1cm, tak ta prohlásila:

No co, my jsme se na učňáku učili vážit, ne měřit.

Můj otec (už je pár let po smrti) ještě za bolševika, když na něho byli v obchodě sprostí a nerudní, odcházel se slovy "Děkuji vám, že jste mi nedali přes hubu". Měli byste vidět, jak se dotyčným prodloužily ksichty.

Víte, co je nejhorší? Když musíte nakupovat v bývalé Jednotě, kde je podle reklam skvělé, že vás znají. Houbeles. Jakákoliv připomínka vyústí v podrážděné: "Tak si to pojď dělat, dyš seš tak chytrá!" A tak v zájmu dobrých sousedských vztahů jsem se už před lety naučila mlčet. Jó, náš zákazník, náš pán.

Máte naprostou pravdu. A navíc, co si budeme povídat, je to tam nejdražší...hlavně na venkově, kde jsou lidi rádi, že si můžou nakoupit v místě bydliště a ne se plahočit do města.

Nás jednou dojala servírka, když manželce donesla druhou skleničku s vínem, na které byl otisk rtěnky a na naše ohrazení reagovala tak, že je to přece její původní sklenička a její otisk.

A piccolo taky nemá?

Jinak jsem si vzpomněla na zážitek ze svých pubertálních let.

+ Prosím jednou (méně známý časopis o populární hudbě).

- To sou takový ty noviny. To nemáme!

+ Ne, to už je časopis. (asi o půl roku dřív změnili formát)

- Stejně to nemáme!

Ten už nemá ani ten podnik...předal ho někomu z rodiny. Buďto švagr nebo zeť (teď si nejsem jistá). Nový majitel je prý mírnější a zas tak moc se nežere.

No ale stejně to moc nepomohlo, když honí ceny a třeba cup cake tam stojí stovku...

Nojo, otevřel si hospodu, ale chodili mu tam lidi ...

Martino, pobavila i podivila jsem se zrovna o víkendu. Hladoví jsme usedli v restauraci ve Františkových Lázních. Zrovna tak dvě dámy naproti nám. Po delší době konečně přichází servírka a ptá se dam na přání. Chtěli JEN obyčejnou topinku. "Nemáme chleba, zapomněli jsme koupit", odvětila s klidem obsluhující. Dámy s údivem a s pusou dokořán raději odešly. My jsme dopadli trochu lépe, skoro po hodině se dočkali řízku Zdravím

Připomnělo mi to takový nešvar některých pohostinských zařízení...když k nim začnou chodit hosté a personál je nechce obsluhovat, vytasí se s cedulkou RESERVÉ. Těch stolů je po chvíli rezervováno nápadně moc.

Krásný den!

Mám nedávnou zkušenost s provozovatelem jedné nejmenované restaurace v Praze 5. Člověk je to velice zajímavý a v každém okamžiku dává najevo, jak jsou mu hosté na obtíž. O tom až někdy jindy.

Stejné oblečení... Stalo se, že kolega v práci měl stejnou košili jako já. Tak jsme se prohlásili za bratry. A stávalo se pak častěji, že jsme si ji oba vzali týž den.

Nedávno jsem si v jednom zařízení objednal svůj oblíbený gin, jež ze zvyku pojmenovávám jedním z možných výrazů jako "Bífítr", což zřejmě obsluhu pohoršilo a počastovala mne dotazem jestli hodlám požívat "Bífétr". No, co byste v reakci učinili?

To mi připomnělo nedávnou návštěvu koncertu KISS. Pro mnohé pamětníky bude jméno jednoho z lídrů kapely znít a to doslova "gene simons" navěky.