Taťka mně před 60. lety říkal, že v ČSR bývaly "Živnostenské noviny" a v nich se každý podnikatel dozvěděl, kdo nepoctivě uzavírá smlouvy, na které obchody je potřeba si dát pozor, kdo neplatí faktury, aj. užitečné informace. Jak já naivka jsem so v roce 1990 říkal, že tohle bude pokračovat a dočkáme se úspěchů našich předků. Těch, kteří za 20 roků do roku 1938 zbudovali silný a bohatý stát. Pro oponenty - kurz české koruny k německé marce byl 1 :3! Co bychom dnes za to dali, kdyby byl alespoň 1 : 1, že? Díky našim "spojencům" přišel Němec a hned byl kurz opačný...

Oprava: "...jsem si v roce 1990...".

Pamatuju jeden incident v řeznictví v Praze Vršovicích roku 1950. Tehdy maso bylo na lístky, kromě zajíců. Máti mně poslala k řezníkovi pro jednoho zajíce. Ale!! Přišel jsem pozdě. Právě se tam tahaly dvě ženštiny o posledního zajíce. Jedna tahala zyjíce za nohy, druhá za hlavu. Thaly se tahaly, až chudáka zajíce přetrhly vejpůl. Ta, co držela tu půlku s nohama praštila tu druhou přes hlavu a s nadávkami do Ku.ev odešla. Čili nejen prodavači.. i mnohé zákaznice nám připravovaly zasloužené veselí....

Já měl jednou "incident" v nejmenovaném supermarketu, paní pokladní mi vrátila peníze a já jí říkám, jestli si je opravdu jistá, že mi nevrátila špatně. Paní se hrozně rozčílila, že ne, že jí to tam ukazuje kasa atd, tak jsem ji chvilku nechal vycukat a pak jsem jí řekl, že mi vrátila o stovku víc, než měla... takhle rychlou proměnu chování jsem nikdy předtím, ani potom nezažil

Pamatujete ještě onu dobu, kdy se na zadní spodek auta montovaly gumové proužky jako hromosvod? Tak tenkrát v Mototechně přistoupil zákazník k pultu a zeptal se prodavačky: "Prosím vás, máte ocásek na svádění?"

Sedíme na zahrádce v Třeboni a dopíjíme víno. Bylo půl deváté večer a začala šílená invaze komárů. Přijde číšník a ptá se, jestli si dáme ještě.

Dali bychom si, kdybyste udělal něco s těmi komáry. Číšník odejde, po chvíli se vrátí a z tácku elegantně na tácku přináší 2x 2dcl Chardonay a jeden repelent.

Kamarád si kupoval pantofle u Vietnamce. Dostal asi o 3 čísla menší a když zděšeně zíral jak mu palec a pata přečnívají přes okraje, komentoval to obchodník slovy: "Ti ti ťou."

(Od té doby máme pěknou hlášku, když někoho tlačí boty )

Ve vodo-instalační prodejně:

"Dobrý den. Potřebuji kolínko 45 stupňů, 1/2", vnější-vnitřní závit"

"Chcete to v pozinku nebo v mosazi?"

"Na matriálu nezáleží, je mi to jedno"

"Mám to jen v plastu."

"Klidně, může být"

"Ale je to 90 stupňů a bez závitů."

"Aha, tak to je přesně to , co potřebuji. Na shledanou."

Mě jednou prodavačka i rozbrečela. Byl jsem teda ještě dítko okolo 6 let (70.léta) a maminka na mě z balkónu zavolala a hodila mi peníze, ať koupím maso. Paní v budce mi nechtěla nic prodat, protože jsem samozřejmě nevěděl, jestli vepřové, hovězí nebo jiné. No a stejně neměli žádné, jak mi řekla, ale já jí nevěřil, přece mě maminka poslala a určitě ví, že tam je.

Tak jsem si poplakal, šel domů a ve dveřích mi mamka říká "kde máš to máslo?".

Druhá návštěva obchodu už byla v pohodě :-).

V nápojovém lístku restaurace napsána ledová káva se šlehačkou. Vzhledem k tomu, že bylo vedro, na ledovou kávu jsem měla chuť, ale na šlehačku ne, zeptala jsem se číšnice, zda by mi mohla donést ledovou kávu bez šlehačky. Za chvíli přišla :

"Ne, to prý nejde"

"Proč, to je takový problém tam tu šlehačku nedat ?"

"Já se zeptám"

Po chvíli přišla znovu :

"No můžou tam tu šlehačku nedat, ale nemají na to kalkulaci".

"Tak jim vyřiďte, že mi to klidně mohou účtovat, jako by tam tu šlehačku dali".

Za chvíli :

"Nezlobte se, já jsem tady dnes nová, a ono to prý nejde, to by bylo jenom kafe s ledem, to by vám nechutnalo"

Tak jsem to vzdala, a poněvadž to v dané vesnici byla jediná restaurace široko daleko, dala jsem si raději nealkoholické pivo, protože z normálního piva by se mi v tom vedru nejspíš motala hlava a pletly nohy

Já chtěla jednou místo smažáku smažený hermelín. V nabídce byl i grilovaný hermelín, tož jsem předpokládala, že hermoš mají. Také to nešlo, nemají na to kalkulaci.

Mám jednu už starší, ale úsměvnou příhodu. Byli jsme v jednom obchodě, tenkrát dopoledne na Štědrý den, něco málo nám doma ještě chybělo. Po nás tam pán doplácel padesátihaléřem, potom prodavačka zjistila, že ho vlastně nepotřebuje a vrátila mu ho. Ten pán začala otravovat, že mu nedala ten jeho, a že ho chce zpět. Obtěžoval tam tak dlouho, že prodavačka podávala jiné padesátilhaléře a žádný se mu nelíbil. Když ji rozbrečel, tak to nevydržel jeden mladý řezník, který vzadu připravoval zboží, přeskočil pult popadl ho a vyběhl s ním ven. Ten pán ještě po cestě ztratil čepici, kterou ten mladý muž s chutí nakopl a ještě mu pohrozil ať tam neleze. Zřejmě si zákazník přišel vyléčit nějaký svůj problém na prodavačce, která za nic nemohla, byla v práci, doma ji jistě čekalo dost starostí se štědrovečerní večeří.

Mazec!