Další blábol a škatulkování. Karmu jsem dal omylem.

Pamatuju, když si má šestnáctiletá kamarádka nabrnkla třicetiletého chlapa a já protočila oči: "Takovej geront?"

Byli jsme také na facku, ne že ne:-))

Teď to mám zpátky i s úroky. 2 dcery, u jedné ještě puberta neskončila.

Mě starší chlapi vždycky přitahovali, ale měla jsem štěstí na mladší...nakonec to ale dobře dopadlo a mám svého "sugar daddyho" jak říkají mé neteře

..... nyčko frčí novinka,- "Happy Hippo", přezdívka pro spolužáky (aj kantory) poněkud méně atraktivní, resp. hóóódně neatraktivní! Mi to secvaklo až sem narazil na novinku vod Kinder,- Happy Hippo - voplatek vymodelovanej do tvaru koupajícího se hrocha!,- obal nic moc, ale samotnej voplatek je masakr!,- ...... ináč bych nad něma hůl nelámal, von si je život "vohne" a naučí!

Každá generace měla "teenagery" jako slepou vývojovou větev. že se to ustálo bylo asi tím, že větší procento teenagerů bylo "zapřaženo" a makalo a vzdělávalo se. V dnešní době je to jiné díky médiím. Většina teenagerů očekává peníze s tím, že nebude dělat a bude mít užasný život. Většina teenagerů se "bincá" a čeká, že jim někdo za to bude platit. To je asi ten rozdíl mezi dnešní mládeží a tou z předcházejících let. Dříve nebylo tak vysoké procento mladých, kteří se flákali od ničeho k ničemu.

Sama jsem byla překvapena, že ač potřebují peníze, nabízenou placenou výpomoc odmítají. Prý, že pokud to nebude práce u počítače, tak to nechtějí...

Když ovšem vidím či čtu maminky, které mají v levé ruce lorňon a hovoří jazykem dámy Zvonokos a druhou rukou všem do prostoru v duchu mladých telat popisují své soulože jazykem týnedžrů a prozradí na sebe do detailů všechno...nějak mi cukají koutky :))

Milá paní Kielbergerová, jako vždy zpráva z jiného světa, které rozumíte jen vy a pár Vašich fanoušků...

Nicméně, doporučuji přečíst knihy od Maryanne Wolfové - Čtenáři vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě nebo od Manfreda Spitzera - Digitální demence.

Možná, že pak budou Vaše komentáře k věci a srozumitelné.

Přeji krásný den!

Na jakési hliněné destičce, staré asi 5000 let, byl nápis: Mládež je hrozná, děti neposlouchají svých rodičů a každý by chtěl napsat knihu.

Paní autorka asi nezažila dobu, kdy bez emana na hlavě nebylo možné vylézt mezi "normální" lidi. Později bylo nutné mít džíny. ATD.

Lidé se v podstatě nemění, to jen někomu ujel vlak.

Milý pane Dvořáku, doporučuji přečíst knihy od Maryanne Wolfové - Čtenáři vrať se. Mozek a čtení v digitálním světě nebo od Manfreda Spitzera - Digitální demence, a pak se zamyslete, komu tady vlastně ujel vlak...

Jsi ve finále, zlato! v Nováčkovi roku.

Jééé, díky za info. Budu se muset podívat o co vlastně jde

A Tobě díky za hlas a podporu!

Pěkně popsaný, no za našich mladých let tak před půl stoletím to nehrozilo taky proto, že kopírování nebylo zrovna v oblibě, a velkou potupou bylo třeba to, když někdo o sobě slyšel, že se opičí. Jinak netřeba podávat vše polopatisticky, jako např. "Kromě snahy dát si v Mekovy (řetězec rychlého občerstvení) zeleninový salát." protože výraz "v Mekáči" s přehledem chápou i zasloužilí důchodci.

Martino, vykreslení je to přesné , ale jak sama píšete, je to o rodičích. My děti nezahrnujeme hmotnými statky, ale trávíme s nimi volný čas (tak jako to dělali naše rodiče) a podporujeme je v jejich zájmech : mladšího ve sportu, staršího v tomtéž + ve fotografování a ani jeden z nich nadváhou netrpí.

Vidíte, ovšem sám se už dopouštíte jednoho z mnoha aktuálních prohřešků mrzačení češtiny "je to o rodičích," místo přesnějšího - např. příčinou může být i špatný přístup či příklad rodičů, či nedůslednost rodičů atd. Což je ovšem pracnější. Přitom ještě pár let "zpátky" bylo "Vo tom to je" jen v humorných scénkách.

mám skoro 15 letou pubošku doma, tedy vaše postřehy jsou správné. Ovšem jak píše paní Dubcová, je to tak v každé generaci. ta naše zase potřebovala mít džíny z tuzexu, který vyšly na plovinu platu, adidasky a kaze ́ták. In byl ten komu tátá na montáži v německu koupil bravo (pro starší playboye). Nosila se trvalá i kluci. Vzorem nebyl kupodivu traktorista, ale taxikář nebo automechanik živící se vekslem

Ovšem už tehdy se dospívající téměř všude označovali za puberťáky či pubošky, což jak vidět pokračuje i dnes. Takže pořád platí, že dospělí nemůžou odolat, a tímto pejorativním označením stále dávají nenápadně najevo svou nadřazenost, často zaslouženou pouze dřívějším datem narození.