Top 10 citátů, které mě oslovily před třicítkou

Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim nebo Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To je taková moje celoživotní klasika. K nim se postupně času přidala i další moudra, případně věty na zamyšlení se.

Kdysi jsem hodně četla, protože jsem na to měla prostor a čas. Od té doby, co mám děti, je to se čtením horší (po porodu prvního dítěte jsem byla schopna po dobu jednoho roku „číst“ jen lifestylové magazíny, kde bylo hodně obrázků; kamarádka mě varovala a když došlo na lámání chleba, dostávala jsem deprese z toho, že už si nikdy nepřečtu odborný text o umění nebo restaurování či architektuře…kolikrát se mi stávalo to, že jsem se zasekla na jednom odstavci a po půl hodině jsem zjistila, že mu nerozumím a dál to číst prostě nepůjde). Málokdy se mi poštěstí přečíst knihu za den jako před šesti lety. To, co mi zůstalo dodnes je však tvorba zápisků do čtenářského deníku. Začala jsem na víceletém gymnáziu a pokračuji v tomto zvyku dodnes. K tomu se časem přidaly výpisky jednotlivých pasáží či drobné citace. Pár jsem jich vybrala, protože kolikrát to byla ta nejhodnotnější část z jinak totálně nudné, mnohdy zbytečně čtené knihy, která mi často nic kloudného „nedala.“

Když se ti chce ničit, dobře.

Na nic se neohlížej.

Hněv je přirozený.

Odkráčej do stínu a zlikviduj ho…

(David Weiss – Já, Rembrandt)

• je to vtipné, úderné a všeříkající…

Diktatura je vždycky silnější než demokracie, lidé chtějí vždycky nakonec pořádek.

Demokracie přece nepojišťuje svobodu jednotlivce, k tomu je zapotřebí liberalismus.

A lidi nechtějí být svobodní, většina lidí na světě to přece nechce!

(Eda Kriseová – Misericordia)

• připomnělo mi to nekonečné debaty v předmětu Základů společenských věd v rámci filozofie, kterou jsme zrovna probírali ve škole

Chlapi chtějí být chválení. Když je nepochválíš, pochválí se sami.

(Paní, která mi chtěla předat životní moudro)

• kdysi jsem na letní brigádě na Bítově potkala ženu, jež měla svého muže „ochočeného“ takovým způsobem, až z toho mrazilo…

Neudělali bychom všichni líp, kdybychom se nepokoušeli jeden druhému rozumět a smířili se se skutečností, že žádná lidská bytost nikdy nebude rozumět jiné, ani žena manželovi, milenec milence, ani rodiče dítěti. Snad proto si lidé vymysleli Boha, bytost schopnou porozumění.

(Graham Green – Tichý Američan)

• tu knihu si nepamatuji…asi jsem jí četla ve špatném „nezralém“ věku, ale úryvek mám zapsaný dodnes

Marcel Pagnol – Jak voní tymián:

„Všechny učebnice dějepisu na světě nebyly nikdy ničím jiným než propagačními brožurami ve službách vlád.“

„Myslím, že člověk je přirozeně krutý: děti a divoši to denně dokazují.“

„Když jeden nemá psa, musí mít děti.“

• Tou knihou jsem se nemohla prokousat, a nakonec jsem jí proletěla stejně rychle jako Ovidiovy Proměny a Boccacciův Dekameron

„Strach přitahuje přesně ty události, kterým se chceme vyhnout.“

(Pierre Franckh – Jak si správně přát)

• z doby, kdy jsme „jela na vlně štěstí“

Někdy se lidem musí napřed stát něco zlého, aby se změnili nebo aby změnili něco ve svém životě. Zázraky se dějí dnes a denně. To jenom lidé si jich nevšímají.

(Lorna Byrne – Andělé v mých vlasech)

• z andělského období, ovlivněného mým pobytem v Itálii

„Nejlepší cestou k vlastnímu neštěstí je zakrývat si oči před neštěstím jiných.“

(Václav Havel)

• když jsem dočetla do konce a podívala jsem se na autora v závorkách, nevěřila jsem vlastním očím…

„Pozoruj lidi. Jsou někteří, kteří stále hovoří o lásce a dobrotě, mají sladký, patetický úsměv a při každé příležitosti dávají najevo, že jsou „láskyplní“ a „dobří“. Ale pouze zevně. Nosí masku lásky, ale když jde o činy, prozradí je sobectví, protože jsou sobečtí.“

(Elisabeth Haich – Zasvěcení)

• aktuální v každé době…

Jednou tolerance dosáhne takové úrovně, že inteligentním lidem bude zakázáno přemýšlet, aby neurazili imbecily.

(F.M. Dostojevskij)

• No comment!

A na závěr moje srdcovka (a bonus k té desítce), kterou když si přečtu a zhodnotím život svůj a životy mých blízkých, nelze než souhlasit.

Nejde o to najít pevnou půdu pod nohama v takových věcech jako je Bůh. Smysl života je možná právě v tom, že se máme trpělivě probojovávat všemi pochybnostmi a vším nepochopitelným, a přitom se nikdy nesmíme vzdávat. Tak asi jeden každý z nás dosáhne onoho stupně zralosti, na který stačí svými schopnostmi a silami, a dosažený stupeň zralosti bude výslednicí našeho života.

Někteří urazí jen krátký kus cesty, jiní dospějí daleko, otázkou však je, zda udělali, co bylo v jejich silách. Člověk je stvořen k obrazu božímu, a tak se nám možná dostalo trochu svobody, abychom utvářeli sami sebe. Snad proto nám nebyla tak přesně vyznačena cesta, po které se máme ubírat.

Pánbůh má přece se vším svůj záměr.

(Trygve Gulbranssen – Věčně zpívají lesy)

Mimochodem ta kniha byla sama o sobě strááášně nudná.

A jaké jsou Vaše oblíbené citáty či „moudra“?