Jak si najít toho správného partnera aneb každý má mít svých 5P

Kdo nemá stanovených svých 5P (lze dosadit jakékoli jiné písmenko a číslo), bude to mít s nalezením toho pravého partnera těžké. Takže trpělivost, trpělivost, trpělivost, on tam někde je!

VAROVÁNÍ: Následuje text pro odvážné muže a ženy :-)

Na střední škole přišla řeč na to, jak bych si představovala svého ideálního partnera. Měla jsem v tom celkem jasno. Jelikož jsem velmi tolerantní člověk, tak těch požadavků bylo pomálu. Zformulovala jsem je do tzv. Pěti pé (5P). Když jsem to přednesla před svými kamarádkami v partě, byla jsem rázem terčem posměchu. Znělo: “Ty jsi teda náročná/skromná” nebo “Tak to Ti přeju, ať ho tam někde najdeš.” Jo a taky “Tak takovej neexistuje.” Třeba moje mamka se jen pousmála a myslela si své (taky jsem jí řekla, ať je připravená na to, že můžu zůstat bez stálého partnera a bez dětí).

Já o své volbě byla přesvědčená. Vyjadřovala můj tehdejší žebříček hodnot a platí to beze změn dodnes. Ano, jsem dost náročná k druhým, ale jsem náročná i k sobě. Následuje popis mých priorit s vysvětlivkami.

5P

POVAHA

Taková ta klasika: nechci žádného cholerika, který rozmlátí na co přijde nebo chlapa, který je víc ukecaný než já. Prostě pohodáře, kterého jen tak něco nerozhodí a když přijde na věc (a já jsem zase až moc chytrá) umí mlčet. O zodpovědném přístupu k rodině nemluvě.

POROST

Existuje tzv. chlupatá trojka, přes kterou se prostě nepřenesu...Opravdu nechci cházetka (chlupatá záda), která splývají v cháerko nahoře a chápéčko dole. Moje kamarádka ale byla jiného mínění, když mi řekla: “Ty vůbec nechápeš, jaké to je mít svého vlastního medvídka...“. Já jí na to odvětila: „Tak to teda nechápu. Já si chci s partnerem užívat intimních chvilek bez tahání trsů chlupů různých velikostí ze zubů...“ A už vůbec jsem nechtěla mluvit o tom, co všechno se v chlupech dá schovat...takže medvídka zásadně jen plyšového...i když to taky ne, já totiž plyšáky nerada.

PRAVDOMLUVNOST

Nemám ráda ulhané a falešné lidi a u partnera by mi to teda vadilo asi víc, než u nějaké známé páté kategorie nebo kamarádky z kategorie tři. Vždy se raději vypořádám s krutou pravdou hned, dokud s tím jde něco dělat, než když se vše dozvím v moment, ve kterém na to nejde adekvátně zareagovat.

PACH

Neumytý, potem, hospodou a močí prosycený odér u mě také neuspěje. To už se spíše vypořádám s česnekovým či cibulovým dechem...

V České republice jsem zaznamenala u mužů takový malý nešvar. Jsou zde dvě skupiny borců, mezi kterými naštěstí existují výjimky a nejsou to metrosexuálové. Takže kdopak jsou ti pánové na holení? První skupina se řádně myje, ale po umytí si opět na sebe vezme předchozí zapáchající a mnohdy i špinavé oblečení. Druhá skupina na tom není o moc lépe. To jsou totiž tzv. převlékači. Ti se pro změnu nemyjí vůbec, ale za to si vezmou nové oblečení. Tak a teď si vyber, že...

PONIŽOVÁNÍ

Chlap, který si potřebuje dokazovat svou dominanci nad ženou, ať už fyzickým či psychickým terorem, u mě také nemá šanci. To už raději zůstat svobodná, než utrápená a s chudáky dětmi na krku, kteří se časem do tohoto nešťastného života zapojí chtě nechtě také.

Tak to byl takový exkurz, jak by to ideálně mělo vypadat. A jak to nakonec dopadlo? Mnozí se budou divit, ale jde to. Fakt! Jen je potřeba občas slevit i u sebe a dělat kompromisy a nechat chlapa být chlapem (třeba jako vypustit ho pravidelně ven bez výčitek – když chce, nechat ho být se svými koníčky, dát si tlačenku s cibulí s ním a při přípravě česnekové pomazánky nešetřit česnekem). No a nezapomeňme na komunikaci, ta je také důležitá. Ale pozor ať není jednostranná ;-)

PS: Jo a mimochodem ty, které se mi smály nejvíc, jsou dneska v nespokojených vztazích, v žádných vztazích nebo na pokraji zhroucení, protože na všechno zůstaly samy...