Autorko, tak to jste jedna mále ze 6 letých v roce 1990, kdo si pamatuje loga OF. Drtivá většina z vaší generace je z techdejších ulic už dávno zapomněla.

Já si vždycky pamatovala a pamatuji to, co jiní už zapomněli...a platí to i naopak.

Ano, Martino, šilink byl za dvě padesát. Hezké vyprávění, ale nikdy jsem OF nezaregistroval na pantoflíčkách. Měj se hezky

Děkuji!

Ty se měj také hezky a v říjnu se snad opět shledáme na dalším srazu.

Hezký!

Já cvičila na Tělovýchovné slavnosti, už se to ani Spartakiáda nejmenovalo. A když se mělo jet do Prahy, začala sametová:-)

Díky!

Ty jo, ty jsi byla snad všude.

Mě spartakiády naštěstí minuly. Při té v roce 1980 jsem byl coby prvňáček mezi náhradníky, takže jsem seděl mezi diváky a koukal, jak mí vrstevníci cvičí. Při té v roce 1985 jsem nebyl vybrán mezi vyvolené, kteří směli nacvičovat. A při té poslední v roce 1990 nacvičoval mezi mladšími žáky můj dokonalý pan bratr. A protože při jejich vystoupení bylo řádně deštivo, bylo vidět, že při nástupu jednomu z chlapců podjely nohy a elegantně se posadil do louže. A byl to - můj dokonalý bratr promine - právě můj dokonalý bratr. O tom až někdy jindy když tak.

Já se divím, že jsem se do "výběru" dostala. Mí bratři nemohli být ani v pionýru.

Jo, "sparkiádu" jsem taky hrozně chtěla cvičit, jenže jsme už v červnu odjížděli do Německa, kde můj tatík tehdy působil.

Z první třídy si pamatuju jen to, že jsem byla skoro pořád nemocná a dodnes poslouchám, že jsem se kvůli věčným absencím nikdy nenaučila pořádně psát. A taky jsem hrozně chtěla růžovou mikrotužku a naši mi koupili červenou. Když už neprošlo to, že prostě budu psát obyčtužkou a ušetří se...

To nebude tou absencí. Já dodnes píšu všelijak. A do nedávna jsem každý rok měnila písmo. Jestli se mi už ustálilo, nevím. Prý je to "díky" přeučenému leváctví, které by mamka nepřežila.

pozvracený Malý Bobeš, to je úžasnej zážitek

U nás na druhém stupni někdo pozvracel atlas. Pančelka ho pak doma žehlila.

Máte takové lidové příspěvky, co se dobře čtou, škoda, že na bloggerku roku je to málo

Děkuji pane Bárto.

Jinak to blogerství... to přece není jen o sbírání cen.

Krásné čtení. Krokodýla Dundeeho jsem si také přála potkat, ten byl užasný. Hlavně, že akce uklidit ČESKOslovensko vyšlo a všichni byli spokojeni.

Martino, ten nádor ti nezávidím, ale strejdu Krokodýla Dundeeho trošku jo.

A teď si představ, že vypadal jako Jack Nicholson. Naprosto jsem jím byla ohromená!