"Za jeho vystoupení ze strany pak pykala celá rodina až do roku 1989."

Můj táta na vojně v roce 1947/48 vstoupil z mladické nerozvážnosti do strany a za tři dny vystoupil (jeho brácha mu dokázal, že existovaly pracovní tábory pro odpůrce režimu).

Následky byly stejné jak píšete (nenávist až za hrob).

Jen mě udivuje, že Váš děda - absolvent PTP vstoupil do strany ...

Ta šikana naší rodiny byla šílená a to byl jeho ústupek, aby nám dali pokoj. Byl jedním z těch, kteří brali vstup do strany jako menší zlo. Neprovokoval, chtěl mít klid. Časem, ale pochopil, že stejně mít klid nikdo z rodiny nebude, zvlášť když později přibyly další dvě emigrace v rodině...

Budiž mu země lehká ...

Pěkný a smutný blog. Jen ty husity bych šoupl do propadliště dějin...co všechno zavinili,rozbořili a povraždili...

Děkuji. Při pohledu na dnešní věčně vzlykající a na něco si stěžující "hrdiny" si kolikrát vzpomenu, co lidé museli přežít dřív. Žili s hlavou vztyčenou (ve smyslu, že si ten život v rámci možností plnohodnotně odžili) a nefňukali, tak jak je to běžné dnes.

Jinak ohledně těch husitů...Já spíš měla na mysli odkaz Mistra Jan Husa...

moc pěkné.

Můj děda dělal vedoucího na poště. Takže musel být ve straně. Ale pamatuju si, jak si z nich dělal legraci. Potichu, samozřejmě, aby sousedi nic neslyšeli.

Svobodnou Evropu poslouchal s uchem na rádiu, také se bál, že to někdo uslyší. Panelák měl tenké stěny.

Díky Šári.

No, ono to někdy fakt nešlo.

Akorát mi je třeba líto bráchů, co za šikanu od některých soudružek zažili. Divím se, že mamku tenkrát nezavřeli. Vždycky když došlo k nějaké velmi okaté pomstě na "dětech nepřátel režimu", tak si to s těmi dámami vyřídila tak, že se nezmohly ani na odpověď. Památná byla jedna rodičovská schůzka, kdy tam byl i otec. Když na něj soudružka vyjela, tak ji zpražil: "Jestli jste zvyklá takhle doma řvát na manžela, tak si řvěte dál, ale na mě řvát nebudete!!!" A to si teda dovolil moc, protože zrovna tato osoba byla vysoce postavenou a velmi aktivní členkou

Takovy je zivot.

Ale koncem padesatych let uz to nebyly PTP, ale stavebni prapory. take jsem u jednoho slouzil.

A jsem presvedcen ze tam ta vojna byla prijatelnejsi nez u nejakeho bojoveho praporu. Oni ti lampasaci co nam veleli byli take jaksi nespolehlivi.