Opatrujte se

Děkuji!

Ráda jsem si přečetla a souhlasím s Ivanou i Zuzkou. Pište, pište a hlavně klídek, vím, o čem mluvím Mrzí mě, že jsme si na srazu nepopovídaly, ale časově se nedalo stihnout vše

Děkuji, Jitko. Ráda si s Vámi popovídám na dalším srazu, popř. akci.

Pro mě ten rok byl jako v Jiříkově vidění a jsem ráda, že jsem nakoukla pod pokličku blogování a zjistila něco málo o blogerech a jsem velmi mile překvapena, jak jsme si lidsky, s drtivou většinou, sedli.

Stres je opravdu nepřítel číslo jedna, můžete si na půl hodinky lehnout, vypnout mozek a jenom relaxovat a nemyslet...? Já vím, že máte asi stopadesát věci, které musíte udělat, naučit se nebo zdokonalit se v nich... Ráda vás čtu, pište pro radost...

Já už jsem ve stavu, kdy i v rámci odpočinku neumím vypnout, proto musím omezit několik aktivit.

Nebojte, zase něco napíšu. Pro radost.

V hlavě se mi toho honí pořád dost.

Děkuji za podporu.

Krásné vyznání. Asi je pravdou, že nemoc přichází proto, abychom si uvědomili, že musíme svůj život změnit, jinak se zhroutíme. Netlačit na pilu a žít více s emocemi než na výkon, to je zvlášť pro nás ženy důležité

Ach, Martinko... jsi podobná mně, to se nedá popřít. Píšeš moc dobře, ber to jako terapii a radost, nikoliv povinnost! Nedávej si žádné termíny a piš, kdy máš chuť a kdy potřebuješ. A takhle ber všechno! Život je složitej, ale často si ho takovej děláme my sami. Ráda tě čtu a celkově tě mám ráda

Děkuji Ti Zuzi! Jsi úžasná a těším se až se zase setkáme

Píšete moc dobře.

Děkuji Milane.

Psaní je úžasná terapie, mám odzkoušeno, začala jsem také na blogu, ale Lidovek, když jsem se ocitla v těžké životní situaci, takže vám rozumím...

Přeji hodně zdraví a pro nás čtenáře hodně vašich skvělých článků.

Děkuji paní Naďo! Snad se někdy setkáme na sraze blogerů. Váš životní nadhled je velmi obohacující.

Karma, vysoké IQ a výrazné schopnosti jsou většinou vstupenkou do nelehkého života. Krásný, těžko docenitelný blog.

Děkuji Jardo!