Marťo, vzhledem k tomu že se mezi teeagery pohybuji denně, navíc mám dva doma, dovolím si tvrdit, že jsou v podstatě stejní jako jsme byli my. Jen k tomu mají jiné prostředky. Používají mobily a počítače, ale to je zkrátka jejich svět, také by nás nebavilo tesat kamenem do skály, protože to dříve bylo "in". Jejich slovní zásoba je plná anglických výrazů, protože vzdálenosti se "zkracují", a spolu s globalizací se výrazně rychleji vyvíjí i jazyk. Ano, lásku ke čtení mají jen někteří, ale to bylo i za nás. Mnoho z nich čte odborné texty, k nimž díky technologiím mají snazší přístup. Zpravidla dokáží kriticky myslet, pokud jim to naše generace dovolí. Dokážou se nadchnout, mají-li hnací motor nebo alespoň impuls. Naprostá většina mladých lidí v mém okolí se aktivně věnuje nějakému sportu, přesto se (stejně jako za nás) rádi ulejí z hodin TV ve škole. Obecně jsem s nimi moc ráda a je mi úplně jedno, jakou kreaci si vytvoří na hlavě.

Jako teenager mohu říct, že jste to docela výstižně popsala Karma

Já to tak černě rozhodně nevidím, viz mí dva bezva vnuci a předtím mé dvě skvělé děti. Jen bych ještě podotkla, že je důležité nezapomínat na svoje pubertální léta, protože jsem toho názoru, že jsme nebyli jiní , samozřejmě dle možností života v socialistickém marasmu.

Jéé, nazdárek Zuzi

No, naděje umírá poslední

Krásný den!

Při jídle srkají a nemají úctu ke starším. Tradiční variace na "to za mých mladých časů nebývalo", kterou zpopularizoval už Sokrates, bylo to tu nepochybně i před ním a bude to říkat a psát (na sociální sítě) i tahle slepá vývojová větev.

Svět se mění a neuděláte s tím nic :)

Prakticky stejná stížnost na mladou generaci, jako za mých mladých let byla hláška starších: “To za našich mladých let nebylo”. Taky si dospěli stěžovali na mládež, co z ní vyroste. Potuluji se po ulicích (shodou okolnosti taky na nás doma nikdo nečekal, protože za socíku museli všichni do práce). Takže po příchodu ze školy letěla taška za dveře a až do večera lítačka po ulici. Takže co se dá mladým vyčítat, je určitá zženštilost. Ale hlavní podíl na tom mají rodiče. Třeba nechápu, když vidím ráno kolonu aut před školou, protože dítě nemůže jít do školy pěšky.

Souhlasím, jako manžel učitelky na 2. stupni základní školy Vám musím dát za pravdu. Drtivá většina dětí v deváté třídě není schopna říct co je baví, nemají koníčky, neví co se sebou dál (tomu poslednímu bych v jejich věku nepřikládal až takovou váhu, byť já měl v jejich věku docela jasno ). Jejich rodiče dělají přesně to, co autorka popisuje ve článku a je to tedy děs, řeknu Vám .... Honí se za kariérami a své ratolesti uplácí cetkami, nebo v opačném extrému slezou z traktoru (bez urážky) a svému synovi řeknou, že to pro něj bude ta nejlepší cesta. A tak se z třídy pouhé 3 děti hlásí na gympl nebo školu s maturitou, zbytek na zemědělky, automechaniky, kadeřnice. Nic proti takovým zaměstnáním, to vůbec, ale ten poměr mě děsí. Za mě šla alespoň polovina třídy na maturitní obory ... Pro dokreslení, vyrůstal jsem na vesnici v Olomouckém kraji, kdyby někoho zajímalo geografická stránka věci :)

Odpověd na nadpis blogu: Nejsou, jsou to děti, které jsme si vychovyli. Možná, že i vy, paní autorko

Naštěstí je realita jiná. Statistiky třeba ukazují, že mladí čtou nejvíce v historii nebo že jsou nejvíce schopní v opravách spotřebičů...

Ty statistiky bych chtěl vidět. My jsme hodně četli z toho důvodu, že jsme prostě moc jiné zábavy neměli. Z toho samého důvodu jsme i více sportovali

Naštěstí je daleko víc těch, jejichž rodiče spadají do té "naší" soc. skupiny a nemohou si dovolit je takto hýčkat. Oni pak brzo zjistí, že pokud se nezapojí(brigády apod.), tak ten mobil prostě mít nebudou. Např. podle mého syna a dcery mé přítelkyně vidím, že to s tou mládeží neni zdaleka tak špatné, jak se vždycky říká:)

Já byl v této kategorii na přelomu 90 a 2000. Taky nám říkali něco takového. A co jsme neměli hned, bylo taky druhý den out. A nejchytřejší na světě jsme byli taky. Setkání s dospělou realitou každého pubescentniho snílka srovná.