Já bych to řekla tak, je to chyba ve výchově, když dítě zlobí, musí se kárat a třeba i seknout přes zadeček, je-li to nutné. Dělala to tak moje babička i maminka a ten sekec byl někdy prutem, vařejkou, nebo řemenem, záleželo na míře provinění. Vždy jsem měla slíbeno, že mě stlučou jako žito, ale ono to zase nebylo tak zlé. Neutrpěla jsem žádné trauma a moji babičku a maminku si nosím v srdci jako největší poklad, protože základ který jsem od nich dostala, jsem předala mým dětem, které se vcelku vyvedly a teď je na nich, jak ony budou pokračovat, zda to bude falešná přetvářka, jak si své ratolesti získat, která vede do pekel, nebo jasná pravidla a k nim kopeček lásky.

No a co se sladkostí týká, těmi se cpu celý život a nikdy mě nepřivedly na scestí.