Něco na tom je, kdo za může za všechno zlo světa. Cukr! Zato kdysi dávno jedno sladké jídlo týdně buď doma nebo ve školní jídelně a pár buchet o víkendu. Jednou za půl roku cukrárna...Ale vážně, čím vším se dnes děti futrují a jejich chyba to není. Hlavně když vidím na obědě v restauraci malé děti, kterým by měl někdo doma vařit, jak se cpou přesolenýma hranolkama. Jestli to má vliv na hlavu nevím, ale na bříška v budoucnu mají zaděláno určitě. Nevyčítám. Jsem jako ony. Sladké miluji a cpu se jím, ale protože břicho mi neroste, obávám se, že ta hlava tak úplně v pořádku nebude...Hezký den

Krásný den i Vám pane Šiku. A děkuji za Váš nadhled!

Já bych to řekla tak, je to chyba ve výchově, když dítě zlobí, musí se kárat a třeba i seknout přes zadeček, je-li to nutné. Dělala to tak moje babička i maminka a ten sekec byl někdy prutem, vařejkou, nebo řemenem, záleželo na míře provinění. Vždy jsem měla slíbeno, že mě stlučou jako žito, ale ono to zase nebylo tak zlé. Neutrpěla jsem žádné trauma a moji babičku a maminku si nosím v srdci jako největší poklad, protože základ který jsem od nich dostala, jsem předala mým dětem, které se vcelku vyvedly a teď je na nich, jak ony budou pokračovat, zda to bude falešná přetvářka, jak si své ratolesti získat, která vede do pekel, nebo jasná pravidla a k nim kopeček lásky.

No a co se sladkostí týká, těmi se cpu celý život a nikdy mě nepřivedly na scestí.

Ve škole jsem si kvůli ADHD také užívala, hlavně na 1.stupni. Samá poznámka typu Nevydrží sedět a šije sebou, vstává a chce chodit po třídě, nemá pomůcky, nemá svačinu... Měli jsme takovou "Hajskou", která si v psaní poznámek rochnila. Byla jsem roztekana, neklidná, zbrklá... A sladké? Asi jako všude, v 80.letech - spíš za odměnu, nebo jsem si koupila zmrzku, žvejky a tak...

S těmi sladkostmi a s tím spojenou hyperaktivitou je to pravda. Sladkosti raději nekupuju, protože Tomík nemá záklopku a jedl by to po kilech. Tak občas něco koupím, ale musím důmyslně schovat. Bohužel u babičky se vždycky něco najde. A jak píšeš, ty levné a chemické, barevné hrůzy jsou nejhorší.

Ale nebudu se tvářit, jakože jsem dokonalá matka- když byly holky malé, tak jsem je občas uplácela medvídky..hlavně, když už jsme museli domů a jim se nechtělo.

Milá Šárko, DÍKY ZA TVŮJ NADHLED! Mám to úplně přesně jako ty. Jinak já sladké nezakazuju, jen volím vhodnější variantu. No a babička má rozmazlovat dovoleno Jen je dobré najít správnou míru. Mimochodem i ty 90tky byly peklo Krásný den Tobě a Tvé rodině

Ja kdyz si prectu jak dite samo od sebe nechce sladkost a ma radsi mrkev, nebo v tomto pripade samolepku tak se si musim sednout, protoze se neudrzim na nohach. Vzdycky tohle tvrdi rodice deti ve veku do 5-6 let. Kdy maj dite plne pod kontrolou. Jak se dite zacne osamostatnovat a dostavat z vlivu rodicu tak nastoupi druhej extrem. Zacne si doma odpiraneho dopravat vsude jinde silene porce. Velice dobre je to videt na taborech a podobnych akcich.

Milý Martine, máte pravdu. Souhlasím s Vámi. Jsem ráda, že jste pochopil můj článek, že nejdu ani tímto extrémem. Vždycky je třeba najít kompromis a o to se snažím i já. Krásný den!

Budu zcela upřímná a nechť to mám konečně jednou provždy vyřešeno. Vy kdybyste se tu přetrhla, pro mne přetrhla, takže jen já...a pro Vás klid, a neosobuju si právo mluvit za všechny...nikdy už Vás já nebudu brát jako průvodce dobrou výchovou, etalon dobré výchovy. Zkuste zapátrat, kde jste se projevila...blog, s kterým jsem si jistě nejen já tehdy fakt nevěděla rady. O svých starých rodičích, kde se má srdce nějak spíš ustrnout, se detaily intimnějších úprav fakt neprodávaj. Bohužel pak divno...s Vašimi následnými rozbory co a jak a jak ne...nepomohu si.

Tak u paní autorky je trend docela přehledný a podivuhodně konzistentní. Ona je ta správná a dělá to dobře, ty ostatní matky jsou nevyhovující a dělají to špatně. Jen trochu sklon k hysterii - jestli nenaučím dítě zdravit, kdo ví, co z něho vyroste...