Noční můra všech rodičů? Náš bývalý pediatr!

Říkejme mu Vakcinátor. Pediatra, kterého měly donedávna mé děti, bych nepřála ani tomu největšímu nepříteli. To, co jsme s ním po několik let zažívali bylo víc než traumatizující.

Připadala jsem si jako součástí nějaké špatné reality show či výzkumu, jichž jsem byla součástí, ale nedala jsem k nim souhlas.

Začalo to tak, že jsem jako těhotná změnila místo trvalého pobytu a hledala jsem tudíž nové lékaře. To nejhorší, co jsem mohla udělat, bylo řídit se recenzemi na googlu. Tam si totiž může každý napsat prakticky co chce. Bohužel jsem v okolí neznala nikoho, kdo by mi poradil. Jedinou informaci, kterou jsem obdržela od rodinných příslušníků bylo, že se nemám registrovat přímo v místě bydliště (špatné zkušenosti).

Problémem bylo a je doposud, najít lékaře, který „bere“ nové klienty. Ten náš bral a srdečně nás s manželem pozval na vstupní pohovor. Prý se to tak dělá…

Vstupní pohovor

Po usazení v jeho ordinaci jsme čelili poznámce na náš vyšší věkový rozdíl a celkově jsme byli zařazeni do kategorie postarších rodičů (no nevím, mně bylo 31). To, co následovalo za výslech, jsem si zpětně vyložila jako něco nestandardního, ale už se s tím nedalo nic dělat.

„Vaše zaměstnání? Aha. A co to přesně obnáší?“, asi takto začala úvodní čtvrthodinka na potítku, kde se nás zeptal na naše nejvyšší dosažené vzdělání, naše současná a předchozí zaměstnání. Vše si nechal do detailu vysvětlit. Následovala otázka: “A co vaše sociální zázemí? Pardon? Vy bydlíte v 2+1? A uvědomujete si, že je to do budoucna problematické pro vývoj vašeho dítěte, případně vašich dětí? Rozhodně uvažujte o koupi větší nemovitosti.“ S manželem jsme na sebe nevěřícně hleděli a nezmohli se na slovo.

To však nebylo to nejhorší. Po ujasnění si zdravotních anamnéz z každé strany až do třetího kolene, začal s tématem „Očkování a my“. Do detailu si vypracoval, co jsme kdy měli za očkování a posléze nám do e-mailu přeposlal očkovací schémata obohacené o vakcíny, které nám doporučuje doplnit. Mně, těhotné, chtěl hned v ordinaci naočkovat dvěmi.

Po půldruhé hodině jsme z ordinace odcházeli s rozpaky. Ale co se dalo dělat, měla jsem rodit každým dnem a byla jsem ráda, že mám vše vyřešeno před porodem.

Očkovací schéma pro všechny při každé návštěvě

S těmi očkovacími schématy to pokračovalo samozřejmě i s dětmi. Ano, důležitost očkování si uvědomuji, ale to cit pro drama a diktátorský tón, kterým prezentoval nejnovější výzkumy z USA, mě nechávaly chladnou. Já jsem navíc byla schopna argumentovat, což on nenávidí. Jakýkoliv odpor je v zárodku potlačen a po dotazu na nějaký evropský výzkum (např. německý), jsem byla v mezích slušnosti vypoklonkována někam, kde se orientuji lépe = mlč, když tomu nerozumíš (rozumíme si).

Nevyžádané e-maily

E-maily (nevyžádané!) s pozvánkami ke všem možným očkováním na trhu vč. pozvánek k výzkumům týkajících se aplikace nových vakcín – dobrovolně a zdarma pro naše děti ku prospěchu vědy a větší slávě medicíny a jejímu pokroku, tak ty mi opravdu chybět nebudou. Ze svých dětí pokusné králíky dělat nechci.

Bez lidského přístupu

Nedostatek ba absolutní ztráta lidského přístupu u lékařů, je něco, co mi hlava nebere. Obzvláště u něj to bylo setkání s egocentrickým, arogantním manipulátorem, kterému šlo hlavně o jeho dobro a poslání. Jeho přístup k dětem byl až nelidský (o přístupu k rodičům viz níže). A to se prý říká, že jsou pediatři ti nejhodnější a nejempatičtější doktoři…

Agresivní způsob léčby bez možnosti konzultace jiných metod

Nejenom lidský přístup, ale i nedostatek jiných možností léčby při konzultaci zdravotního stavu dětí, mi vadilo a to dost. Tam kde on medikoval kortikoidy (prakticky všude kde to šlo), si postarší dětská lékařka (ach ano, opět ten výraz, ale ta úžasná paní doktorka, kamarádka mé mamky, byla již důchodového věku a její celoživotní nadhled jsem u našeho pediatra postrádala) vystačila s běžně dostupnou mastí, která zafungovala během pěti dní, zatímco kortikoidy jsem musela mazat čtrnáct. O vedlejších efektech nemluvě.

Arogantní vs. podlézavé vystupování

Když mu situace nehrála do karet a my s manželem nepřistupovali na jeho hru, stával se z něj arogant, který začal zpochybňovat naši autoritu a úlohu jakožto rodičů. Jiné to bylo, když jsme si sedli a nedělali tzv. problémy a on si mohl třebas zaočkovat nad rámec toho, co očekával.

Manželka

Po vyhrocených návštěvách u Vakcinátora velmi často stranou zasahovala manželka, která se snažila z pozice zdravotní sestry, krotit jeho horlivost a vysvětlovala manželovo bohulibé poslání lidštějším přístupem.

Zlehčování diagnózy

Pokud u dítěte nebyla teplota, nebylo prakticky co léčit. Teplota totiž znamená, že se v těle něco děje. Ano, to chápu, ale já společně s mými sourozenci a rodiči patříme do minoritní skupiny, která netrpí na horečky. My totiž při 37,5° už umíráme (omlouvám se za odlehčení vážné situace).

A tak se často stávalo, že mé v noci se kašlem dusící děti, ráno vstávaly s černými kruhy pod očima jako znamení probdělé noci. Po nezbytném telefonátu, který jsme museli učinit vždy když se „něco“ dělo, pan doktor určil, zda jsme vhodnými kandidáty na vstup do jeho ordinace (ano, čtete dobře, k němu totiž nemůžete jen tak přijet, on Vám musí sdělit přesný čas, kdy se dostavíte!).

Bez teploty to bylo vždy marné, tak jsem musela přibarvit slovní zásobu o „strašlivý“, „nespecifikovatelný“, „hrůzostrašný“ kašel a rýmu (ta už přikrášlit nešla). A pan doktor vždy končil, ať už v ordinaci po poslechu dýchání nebo telefonicky, zhruba takto: „Jedná se o nachlazení a to se nijak neléčí. To si musí dítě odbýt a za deset dní bude po všem.“

Zjednodušeně řečeno: „Nechte dítě kašlat a smrkat a nic mu nepodávejte. Je to zbytečné a nefunkční.“ V lékárnách se totiž prodávají oslazená a naprosto nefunkční rádoby léčiva. Při dotazu na léky typu Mucosolvan nebo Bromhexin jsem byla obohacena o informace, že se jedná o předpotopní a nefunkční léky od nichž se již několik let opouští. No nevím, ale mně zabraly vždycky…

ADHD aneb máte trošku hlučné dítě, ne?

Poté co mou dceru léčil způsobem, kterým jí více ublížil, než pomohl, a navíc ji odmítl poslat ke specialistovi a vše si chtěl léčit po svém, vyvinuly se u ní během dvou let astma a různé alergie (ano Petro, došlo na tvá varovná slova ohledně Vakcinátorovi reputace, kterým jsem nevěřila). Naštěstí jsem našla vždy jinou alternativu u jiných odborníku a neváhala se zeptat specialistů, bylo-li to možné.

K rozhodnutí od něj odejít stůj co stůj předcházel moment, kdy mého syna počastoval větou: „Trošku hlučnější dítě, že?“ a do dvou hodin mi v e-mailu přistál dotazník na téma zda-li mé 1,5 leté dítě netrpí ADHD nebo hyperaktivitou. Prý je to standard. Hm, jako dobrý, ale je třeba brát na zřetel to, že můj syn se nacházel a nachází ve fázi objevování světa, a navíc se narodil v období těsně před covidovou pandemií a sociálního kontaktu s lidmi mimo rodinu má žalostně málo…

Poslední tečka

Po konzultaci s odborníkem, který mi doporučil pro mou dceru s diagnózami atopický ekzém, asthma bronchiale ad., lázně, jsem volala Vakcinátorovi. Ten mě setřel, co po něm chci, že mi žádné lázně nenapíše, protože se ekzém dá vyléčit čtrnáctidenním mazáním kortikoidy. Navíc žádné lázně mi ekzém nevyléčí. Aha, a když donesu potvrzení od specialisty? Odpověď byla jasná…arogantním a nadřazeným tónem, podpořeným událostmi z posledních několika měsíců, kdy se stal VIP postavičkou propagující očkování na celostátní úrovni, do telefonu jen slizce odvětil: „To si klidně doneste, ale já jsem ten, který bude mít poslední slovo…“

Závěrem bych chtěla dodat, že nejsem odpůrcem povinného očkování. Nejsem odpůrcem ani doporučeného očkování. To ale raději zvážím sama a nerada čelím nátlakům, které jsem zmínila výše.