O tom, koho volit nebo jestli se očkovat aneb jak jsme pekli moravské svatební koláče

Hlavní aktéři novodobého draní peří: sedm žen, jeden chlap a pes. Místo činu: kuchyň nejlepší ženské přes pečení sladkého v okrese. Témata: covid, volby, vědmy, otevírání čaker a minulé životy.

Jednou za čas se sejdou ženské na pečení koláčů, aby si pokecaly o tom, co je nového, kdo s kým ne/peče, kdo je ne/očkovaný proti Covidu, kdo bude koho volit a kdo se chodí radit k vědmě nebo si nechat otevírat třetí oko, popř. sedmou čakru.

Ráno ve tři hodiny zaděláváme na první dávku 1,5 litrů a já mám poprvé v životě možnost nahlédnout pod pokličku neuvěřitelně chutnému zázraku v podobě tzv. svatebních jednohubek. Místností se linulo aroma rumu a vanilkové tresti. Po vyšlehání másla a postupného přidávání dalších ingrediencí jsme daly dvacetilitrový vandl (škopek, lavor) neboli provizorně nárazově používanou zadělávací mísu, která jindy plní úplně jiné poslání, do amatérsky vyrobeného hnětače těsta s motorem z frézy. „Už jsem to tu hnětala s mým chlapem i násadou na míchání malty. Člověk si prostě musí nějak poradit, když ho tlačí čas,“ mrkne na mě hlavní aktérka dnešního dne.

Po šesté hodině přichází i ostatní aktéři včetně jednoho muže z Čech – milovníka moravských tradic a žen. Pejsek Klárka se vždy jen ohlédne, co je nového a zachumlá se hlouběji do svého pelíšku. Po celý čas je naprosto disciplinovaná a za celou dobu tvorby a pečení koláčů (do půl páté odpoledne) si požádala o vyvenčení pouze jednou. Byla i neuvěřitelně dobře vychovaná a nedovolila si plést se nám pod nohy či krást jídlo ze stolu (ať už koláčky nebo oběd).

Aby práce lépe odsypala, začíná i nikdy nekončící debata na rozličná témata. Jako první se probírá dění v obci aneb kdo s kým, kolik se narodí v nadcházejícím roce dětí, kdo umřel atp. Vrcholem debaty je téma, které obcí rezonuje již několikátým rokem, a to zpronevěření financí bývalou ředitelkou školy za pomocí její nohsledky - nenáviděné učitelky s prapodivnými pedagogickými praktikami. To je na dlouhou dobu poslední věc, na níž se shodnou všichni. Mužská část osazenstva po celých cca 9 h svého pobytu mezi ženami mlčí. A dělá dobře, protože hned to další téma rozdělí přítomné ženy na dva nesmiřitelné tábory. Ano, jde o covid a očkování.

Držím se taktně stranou, protože toto téma je v současnosti tak rozdělující jako už dlouho nic. Jsem svědkem citace mnohých hoaxů, které se samovolně šíří internetem a stejně tak neprůstřelných argumentů podložených vlastní zkušeností. Namátkově pár bodů, které mi uvízly v paměti snad nadosmrti:

• Bazoš (rozuměj Bezoz) s Gatesem se na tajné schůzce sešli, že vyhladí Afriku, aby byl prostor pro další byznys
• Všechno je to domluvený.
• Chci už normálně žít a nechat žít i své děti.
• Všichni, kteří se nechali naočkovat postupně umírají na infarkty, mrtvice a rakovinu. Po třetí dávce zkapou všichni.
• Já se v životě naočkovat nenechám, radši umřu. Ale já neumřu, protože mám v hlavě nastaveno, že mi žádná nemoc neublíží.
• Doktoři očkujou, protože za to mají peníze a ne málo.
• Jako naočkovaná osoba jsi největší přenašeč a já bych tady s tebou vlastně neměla vůbec být (to bylo hodně na nože, protože hrozilo, že některé účastnice odejdou, protože už to nechtěly poslouchat).

Odcházím vydělat plech se zlatavými koláči z trouby a jedna z přihlížejících dam, která je pověřená sázením na plech a promazáváním koláčků sádlem, mi s ledovým klidem říká: „A to jsem se to téma snažila změnit už před deseti minutami.“ A se stejně ledovým klidem promazává sádlem ty nádherné skvosty dál.

„Holky, poďte změnit téma,“ snaží se už vážně zasáhnout jedna z těch, kterou už to nebaví. Bohužel se to nedaří tak dobře, protože se otevírá další Pandořina skříňka – politika. To je pro mě jako kdysi zarytého nevoliče a dnes uvědomělého voliče, voda na mlýn. Ale snažím se držet stranou. Jsem tu poprvé a přítomných dam si nesmírně vážím. Horší už to je, když se prosazují nesmyslné názory podložené sdílenými články na Facebooku a jinými řetězovými zprávami, které když nepošleš, bude tvé pokolení prokleto do pátého kolene. To už jsem se neudržela a musela se přidat.

Naštěstí to netrvalo dlouho a na řadu se dostalo téma ezoteriky. O tom, jak je kdo spokojen se svou vědmou, kartářkou či tou, která je převede na druhý břeh a probádá s nimi minulé životy, jsem vydržela poslouchat dlouho. Bylo to neuvěřitelně zajímavé i pro mužského účastníka. Ten i v jednu chvíli zapomněl i na koláče. Dostalo se nám spousta zajímavých informací typu:

• Hlavně nechoď za nikým známým, protože ta by ti řekla to, co chceš slyšet.
• „Tahle dělá skvělé minulé životy. Já tam byla s partnerem celkem sedm hodin,“ říká jedna z žen a já na to: „To muselo být hrozný, já bych musela na záchod.“ „To ne, ten čas utíká strašně rychle, protože seš jako v jiný dimenzi.“
• Neboj, ony ti neřeknou nic špatného. Vždycky ti řeknou jenom to dobrý.
• To není pro všechny. Z toho otvírání čaker se můžeš i zbláznit.

Fíha, to byl masakr. Takových informací najednou…a teď babo raď!

Den spojený s pečením se chýlil ke zdárnému konci a ač někdy názorově rozděleny, koláčky pekly všechny skvěle. Parta je to neskutečná. Škoda, že další generace se do zachování tradice nehrnou…

A co mužský prvek? Ten byl povýšen za nejlepšího pekaře a nadějného nástupce. Koláče upečené od něj byly skvostné a hrály těmi správnými barvami.