Jsou dnešní teenageři slepou vývojovou větví?

Jejich tempo je vražedné. Poznávacím znamením je ruka v ortéze. Povolání snů je influencer nebo youtuber. Ve všem mají jasno a všechno ví. Nebo ne?

Již delší dobu je mám v hledáčku a fascinovaně sleduji jejich životy, protože tato generace je generací dětí, jejichž rodiče se snaží, aby děti zapadly do kolektivu a obětují tomu všechno. Hlavně svůj čas ve snaze vydělat co nejvíc peněz na úplně zbytečné věci, které ale jejich miláčci strašně moc potřebují. Rodiče to často obhajují frázemi typu: „Aby zapadly do kolektivu“, „Aby nebyly šikanované“ atp. Někteří jsou takoví borci, že se neváhají rovnou přiznat a jsou až mrazivě upřímní: „Bohužel na ně nemám moc čas, tak jim alespoň něco dopřeju.“ Což v překladu znamená asi toto: „Honím se za penězi, protože doma máme přemrštěné náklady. Děcka potřebují každý rok nové mobily, manželka chce zase po dvou letech jiné auto.“ Nebo „Prostě na ně nemám čas, tak je uplatím ať dají pokoj. “ To je bohužel smutná realita dnešních dní.

Když se mi o letních prázdninách naskytla příležitost dlouhodoběji studovat a snáze proniknout do světa nevídaného, světa teenagerů, neváhala jsem ani na sekundu a výzvu jsem přijala, i když mě to stálo mnohdy spoustu odříkání a nejméně pět šedivých vlasů, k mým s láskou vytrhávaným deseti, navíc. Přesněji řečeno se jedná o generaci těch, kterým je 11–15 let. A je to vskutku k podívání hodné.

Charakteristika a poznávací znamení

Často je to bohužel nadváha. Nadváha, kterou neřeší. Kromě snahy dát si v Mekovy (řetězec rychlého občerstvení) zeleninový salát. Svačiny z domova? Neexistuje. To by daný jedinec nezapadl!

Oblečení odhaluje i to co nemá (to je konec konců často problém všech generací) a je často velmi cítit potem již po velmi krátké době. Z bavlny ty svršky asi nebudou. V létě to byly např. nechutně zařízlé kraťasy a topy, za které by se nestyděla ani Pretty Woman.

Ty jediné správné názory jsou od influencerů a youtuberů.

Na ruce nosí ortézu, jako memento na zrychlený styl života. Mobil mají totiž v ruce prakticky neustále.

Nečtou. Sorry jako, ale toho, kdo zrychleně sjíždí texty na super.cz nebo na sociálních sítích, čtenářem nazvat nemůžu.

Prezentování názorů, které jsou jediné správné a požadavek na jejich respekt včetně respektu k tomu k čemu se daný teenager „upíše“. Když se tedy rozhodne stát vegetariánem, protože to je jediná cesta ke spasení planety (dle nějaké influncerky), tak to rodina musí respektovat a přidat se k této challengi.

Podivné účesy. Jak jsem si všimla i u oblečení, šílené a zvrácené devadesátky jsou zpět.

Netrpělivost. Co nemůžu mít dnes, zítra už nechci, protože to bude out. Všechno je tak zrychlené a na dosah, že to každý musí mít hned ať to stojí co to stojí. Co se týče koníčků. Prakticky žádné nemají, protože jakmile zjistí, že v tom nejsou nejlepší, tak s tím přestanou.

Sociální sítě. To je něco jako pro mou generaci časopisy Bravo, Popcorn, Joy nebo Dívka. Akorát o to zvrácenější, že je tam prezentováno vše bez jakékoliv kontroly obsahu.

Povolání snů

Vlivem sociálních sítí mají jasnou představu. Influencer, youtuber, gamer, herec nebo zpěvák. To vše i v ženském rodě.

Jako motivaci udávají, že chtějí peníze, protože když je budou mít, budou šťastní.

Co proto dělají? Často vůbec nic. Veškeré pokusy něco „vytvořit“ skončí s malým počtem lajků a oni se propadají do deprese.

Jako další povolání občas padne něco ve smyslu „chci dělat něco, kde si vydělám hodně peněz“.

Jak tohle může dopadnout?

Obávám se, že nám tu roste generace nevyrovnaných a velmi křehkých jedinců, kteří jsou zvyklí dostat všechno a když to nemají nebo nedostanou hned, časem si to nějak obstarají.

Jejich zázemí je často mizerné. Doma na tyto jedince kolikrát čeká jen prázdný byt či dům. Vychovávají se prakticky sami.

Jakákoliv polemika skončí dříve, než začne. Argumenty jsou chabé nebo žádné. Mají jasnou představu o tom, jak by všechno mělo být. Dokáží si ale reálně představit dopad jejich idejí o lepším vysněném životě?

Jsem založením realistický optimista a věřím, že to jsou osoby inteligentní a se srdcem na pravém místě. Přesvědčila jsem se o tom, že ač žijí ve dravém prostředí, jsou sice křehcí, ale v jádru dobří. Snad to dobro opravdu zvítězí i v jejich dospělém zdigitalizovaném životě.

A na závěr pár hlášek, ať to není tak depresivní. Vždyť na světě je tak krásně!

Hlášky

„Já nejsem tlustá. Umím se obléct tak, že si oblečením zvýrazním svůj pas a mé křivky.“

„Se svou postavou jsem v naprostém souladu.“ (teenager po pizze, zmrzlině a nějakém přeslazeném bublinkovém nápoji)

„Byl jsem na srazu parkouristů a měl tam být ON jako hlavní hvězda. Nedorazil. Nevím proč.“ (teenager po asi třetím srazu za nemalý obnos a bez hlavní hvězdy)

„Musíme mu koupit mikinu, náramek a detektor kovu. No jinak by byl šikanovanej. To pochopíš až budeš mít větší děti.“ (rodič vydělávající na must have svých ratolestí)

„OMG, to je crush.“ (vyslovuj „kraš“; je to mladej borec)

„WTF, to je sexouš!“ (vyznání se náctileté fanynky projíždějícímu asi 23letému borci v traktoru)

„Hmm, to je dobrej sugar daddy!“ (poklona teenagerek postaršímu třicetiletému, popř. čtyřicetiletému pánovi)

Po zasvěcení do názvů pro jednotlivé kategorie mužů připadajících v úvahu, jsem přišla s kategorií svou vlastní pro postarší pány…zombie dědek a světe div se, mělo to úspěch.

Krásný den!