Z deníčku delegátky (6.část) - Mafie, házení klacků pod nohy a další problémy
Taky by se tato kapitola dala nazvat, jak se to všechno posralo.
Naštěstí se v pravou chvíli objevili nečekaní spojenci v podobě Hany a rodičů Ettoreho. Postupně začaly na povrch vyplouvat nechutnosti, o kterých jsem neměla ani tušení. Hana mi toho řekla tolik, že jsem se nestačila divit a rozhodla se pro to, že tuhle sezonu ustojím a ukončím tak jak bylo v plánu. Teď jsem byla součástí této podivné hry a jako hráč jsem se nedala až do konce. Vítězství bylo na dosah…
To dáš!
Pojem mafie je zvláště na jihu stále krutá realita. Bez ní si ani práci nenajdeš. Rodina musí být neustále ve střehu. Proto se někteří sourozenci dobrovolně zbavují rodinných pout a nechtějí mít s těmi, kteří jsou zapleteni do nekalé činnosti, nic společného. To je jediná cesta, jež chrání od případné pomsty. První, čeho jsem si všimla, byla zaostalost regionu. Veškeré peníze určené k opravám infrastruktury a rekonstrukcím budov končí jinde, než by měly. Většina lidí nad tím dávno mává rukou, že s tím prostě nic neudělají.
„Na nic se neptej. Čím míň toho budeš vědět, tím líp pro tebe.“ Ta věta mi dlouho nedala spát a byla i tím pověstným posledním hřebíčkem do rakve našeho „vztahu.“ Hluchá jsem byla i k nabídkám, když si mě chtěli jeho rodiče koupit. Byli zoufalí, protože pochopili jednu věc. Já jsem ta pravá pro jejich syna. Za celou sezonu a pobyt během roku u nich doma jsem je přesvědčila, že lepší už nenajdou. Nepochopili jednu věc. Svobody se nevzdám a ve zlaté kleci žít nechci. Poznala jsem dost na to, abych si uvědomila, kde ne/chci strávit zbytek svého života a ve vile s uměním a vybavením za milióny eur, to vše obehnané několikametrovou zdí hlídané bezpečnostními kamerami, to nebude.
„Byly si tu na tebe stěžovat tři klientky,“ povídá mi jednoho slunečného dne Evita. „A co se stalo, že nepřišly za mnou?“ snažila jsem se nedát najevo nejistotu. „Jde o Pavlu, její maminku a kamarádku,“ pokračovala kolegyně a já věděla, že mi jen tak neprojde nepříjemná situace, která nastala, když Pavla přijela s plánem strávit celé léto s Ettorem a já jí to překazila. Klacky pod nohy mi házela asi dva týdny, ale pak to nějak vyšumělo. Ty dva týdny však byly peklo a Evita se kvůli tomu po mně vozila den co den. Vždyť ona sama zažila něco podobného. Plánovala pro svou dceru skvělý nablýskaný život strávený nic neděláním a utrácením cizích peněz.
V té době jsem hodně chodila za Hankou. Byla mi oporou, druhou matkou a velmi dobrou kamarádkou, protože ona sama měla trápení, se kterými se potřebovala svěřit a Evitě se vypovídat rozhodně nechtěla. Svoji love story totiž prožívala i ona. Druhým rokem. Její milý si s ní nechutně zahrával a ona toho měla po podobném předchozím vztahu v ČR plné zuby. Navíc se k ní na sezonu nakvartýroval její syn, který si ne a ne najít práci. Raději se nechal vydržovat maminkou s tím, že práci si najde po sezoně. Asi měl na mysli sezonu v Itálii.
Nevyřešené problémy z domoviny jako by v Itálii vygradovaly.
Svou derniéru dohrávala i Evita. Aniž bych věděla, co se dělo za mými zády, čekal na mě o pár měsíců později telefonát, ze kterého jsem byla vyklepaná ještě několik dnů poté. Začínal slovy: „Ty mě neser nebo se sem už nepodíváš, ty sis ještě neuvědomila, s kým máš tu čest,“ začala zostra Evita. Absolutně jsem nevěděla, která bije.
„Jestli se dozvím, že kvůli tobě mám stopku na Gargánu, tak se postarám o to, že se tam už nepodíváš, ty pičo jedna.“ Zavěsila jsem. To bylo husté kafe i na mě. Díky kontaktům z Itálie jsem se dozvěděla o tom, proč měla Evita zákaz. Kvůli svým kšeftíčkům a dohazování klientek Italům se začaly dít věci, které vedly až k tomu, že majitelé kempu zkontaktovali ředitele cestovky a jasně řekli, že Evita má zákaz vstupu na jejich pozemky a je zapsaná na černé listině.
I tak by mohly vypadat boží mlýny v praxi.
Martina Bojanovská
Hlídejte si svého staříka
Jejich tempo je vražedné. Jedou 40 km/h v obci i mimo. Nepoužívají blinkr, na hlavě klobouček a za předním blatníkem drny s trávou. Občas jim nesvítí jedno přední světlo a za autem táhnou skoro upadlý výfuk. Silnice jim je malá.
Martina Bojanovská
Pocta mému muži
Nedávno mi jeden velmi milý bloger dal otázku, koho teda k sakru vlastně chceme...kdo je podle nás ten pravý? Odpovědí mu budiž tento blog. Tedy alespoň pohled z mé strany, koho si představuji pod pojmem "ten pravý".
Martina Bojanovská
Sedl sis mi do klína
Nejmenovaný Jan Pražák byl inspirací dvěma blogerům pro pětiminutový poetický battle. Redakce jejich identitu zná, ale oba si nepřejí být jmenováni.
Martina Bojanovská
Cesta do Milána a zpět s božským Kájou
Mám styl Čendy, Žena točí globusem a Mildův záklon. Tak tohle byla fakt hodně povedená pracovní cesta do Itálie!
Martina Bojanovská
Kariéristi a další zvířátka, které lze na pracovišti potkat
Všimli jste si někdy, že se to na pracovišti (na všech, kterými během života projdete) hemží krysami, kočkami, hady, psy, včelami, vosami, masařkami, opicemi, lenochody, ptáky a jinou havětí?
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Magda (5. část)
A je tu finále! Stydlivá a bez sebevědomí. Ve dvaceti byla navíc bez jakýchkoliv milostných zkušeností. Vše se snažila dohnat ve druháku, když už byla jakž takž rozkoukaná. Jak tohle může dopadnou? Nečekaně!
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Stáňa (4. část)
Ona nic nemusí, má tatínka a maminku...a taky velký prsa. Varování rodičům: Máte-li dcery na vysoké škole, nečtěte dál. Bude to tak lepší a nezbortí se vám idea o vašich princeznách.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Saša (3. část)
Nymfička, která nepohrdne ani vztahem s otitulovanými pány. Čím víc titulů, tím větší zvrhlík! Holka ví, co chce. Navíc je nadprůměrně inteligentní, tudíž v tak trochu jiné dimenzi.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Ida (2. část)
Členka pražské zlaté mládeže, která přijela studovat na „venkov“. Sirotek, vynahrazující si nedostatek něhy a samotu v náručích stále nových bouchačů. Do školy takřka nechodí. Vstává zásadně až na oběd a spát chodí za svítání.
Martina Bojanovská
Ach ty pracovní pohovory!
Cestou na pohovor mi v autě zní Rammstein, italské odrhovačky a U2. Potřebuji se naladit na němčinu, italštinu a angličtinu. Nakonec je to k ničemu, protože uprostřed jednání mi Ventolin začne zpívat Žádný spěch je tu krásný mech.
Martina Bojanovská
Ty nejpodivnější hlášky prodavaček, jaké jsem ve svém životě zažila
Znáte to, ne každý máme občas svůj den. Někteří ho nemají jen občas...To, co jsem si od některých dam či pánů vyslechla je k neuvěření.
Martina Bojanovská
Z Červené Lhoty rychlou po útoku vos
Myslela jsem si, že jsem silná a leccos vydržím. Ne, nejsem a nevydržím. Hrdinkou, po útoku vos na mého dvouletého syna, je má statečná šestiletá dcerka.
Martina Bojanovská
Mých Top 10 nejsmutnějších skladeb všech dob
Jestli v mém životě existují skladby, které mě tzv. rozsekají a řvu ještě několik sekund po jejich konci, jsou to ty v mém seznamu.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Veronika
Varování rodičům: Máte-li dcery na vysoké škole, nečtěte dál. Bude to tak lepší a nezbortí se vám idea o vašich princeznách.
Martina Bojanovská
Jak někteří rodiče postižených dětí bezostyšně zneužívají nevinné lidi a systému
Jsem zhnusena. Když se člověk dozví, že má v širším rodinném okruhu lidskou hyenu, která své postižené děti využívá k získání peněz od nevinných lidí a odmítá bezplatnou pomoc odborníků a různých organizací, je mu smutno.
Martina Bojanovská
Top 10 citátů, které mě oslovily před třicítkou
Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim nebo Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To je taková moje celoživotní klasika. K nim se postupně času přidala i další moudra, případně věty na zamyšlení se.
Martina Bojanovská
Tragické osudy manželek vinařů
Pocházím z vinařské obce a životy zdejších vinařů se rozhodně nepodobají těm, které jste mohli vidět v mnoha rádoby vtipných filmech či seriálech.
Martina Bojanovská
Jak jsem byla s dcerou v léčebně – druhá polovina pobytu
Ve druhé polovině se láme chleba a k již zmíněným účastníkům se přidávají ti, kteří chtějí pobyt „doklepat“ se ctí. Nouze není o exoty na kolonádě, izolace a závěrečný večírek.
Martina Bojanovská
Jak jsem byla s dcerou v léčebně – první polovina pobytu
V hlavních rolích: astma, alergie na jarní pyly, atopický ekzém, matky roku a taťkové na pokraji svých možností. Extra role: vyhořelé matky a zparchantělé děti
Martina Bojanovská
Rok 1990 pohledem šestileté holky
Mé první pantofle. Co to je to OF? Má první a poslední spartakiáda aneb rebelie v mateřské škole část druhá. Přijíždí můj strejda z Austrálie. Jdu do první třídy. Nákupy v Laa.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2491x
Mám ráda výtvarné umění, hudbu, hru na klavír, zpěv, procházky a svou (ne)dokonalou rodinu.
Ráda píši o věcech, o kterých se nemá mluvit (když už o nich není vhodné mluvit), protože by se to mohlo třeba někoho dotknout.
To vše s nadsázkou mně vlastní.
Jo a díky za 2. místo v kategorii Nováček v Blogerovi roku 2020!