Z deníčku delegátky (5. část) - Amore italiano

Drogy, sex, rock´n´roll a … maminka. A hlavně drámo, drámo, drámo… Amor tomu chtěl, že zahrávat s city druhých se nemá.

Tak tahle kapitola by se dala výstižně popsat jako: Jednou jsi dole jednou nahoře – drama, usmiřování, nepochopení, usmiřování, radost, drama, usmiřování a pořád dokola. I mě totiž postihla ta zvláštní nemoc. Poprvé v životě jsem se ve svých dvaceti dvou letech zamilovala, ač to nebylo plánované. Amor tomu chtěl, že zahrávat s city druhých se nemá…

Po týdnu chození nechození jsme se dohodli, že se sejdeme večer na baru. Nepřišel. Karin se nabídla, že mu zavolá, jakože kde jsem, protože mě nemůže najít. Tak ho měla přilákat na bar. Past sklapla a za chvíli se objevil na baru i se svými novými kumpány. Poté nastala situace, kterou jsem do té doby nezažila a ani ji už zažít nechci. Ponížení, následný útěk a pláč do polštáře, to vše bylo jako ve zlém snu.

„Čau, co se děje, Karin Tě shání a ty jsi tady,“ vysmátý Ettore je trochu víc vysmátý než obvykle. „No, měli jsme se přece sejít v devět na baru a něco podniknout,“ vyhrkla jsem ze sebe. Vzal si mě stranou a tam se mi snažil celou věc objasnit. „A cos jako čekala? Že za tebou přijdu, kdykoliv si řekneme? Já mám i svůj život a léto si chci užít na plno. Chápeš, ne? Zábava, holky a tak dál.“ Hned mi došlo, která bije. „To chceš říct, že jsem tvoje letní romance. Něco jako kurva na léto?“ začalo mi docházet, že karma mě má plně v hrsti. „A tys to jako pochopila jinak?“ pokračoval diplomaticky, aby náhodou ve mně nevybuchla rozbuška, protože to, co Italové rozhodně nemilují je drámo a pořádně se poštěkat. To je mistrná parketa Italek. „Tak to si na léto najdi někoho jiného, protože já nejsem žádná tvoje hračka. Nazdar.“ Zrychlila jsem na kroku a nevnímala, co se mi ještě snaží říct. Karin se rozeběhla za Evitou, aby jí poreferovala, co se právě přihodilo. Byly u mě obě do deseti minut. „Co Ti udělal ten šmejd? Řekni mi to přesně jak to bylo,“ spustila na mě svým typickým temperamentem Evita. Co se týče vztahů a citů, byla expert a některé věci se prostě nedělají. To byl jediný moment v našem soužití, kdy mi bezelstně pomohla. Nebo ne a byl v tom jen kalkul? Když jsem jí všechno vysvětlila, ještě téhož večera to šla říct Marii. Ta byla vyděšená a nevěděla, jak se ke mně zachovat, když jsme se míjely cestou do umývárek, kam jsem si mířila opláchnout svůj rudý oteklý obličej připomínající následky alergické reakce po požití arašídů.

Druhý den si to šla Evita vyříkat ještě s Ettorem a poté se stavila i za mnou a řekla mi toto: „Doufám, že to pro tebe byl jasný signál, že s ním už mít nic nebudeš. To, co ti udělal byla totální podpásovka a ponížení, který si žádná holka nezaslouží. Je ti to jasný?“ Následující dny jsem měla jako v mlze a snažila se na vše zapomenout. Dvoření místních playboyů mi v tom docela pomáhalo. Změnilo se to jednou večer na baru, kdy si ke mně Ettore přisedl a chtěl si všechno vyříkat. Nemám ráda ani hysterické ani dramatické výstupy. Vysvětlili jsme si, jak se věci mají a výsledkem naší dohody bylo, že to spolu zkusíme jinak a až čas (konec sezony) sám ukáže, jestli k sobě patříme nebo ne.

„Ty ses snad zbláznila? Jseš snad blbá nebo navedená? Potom co ti provedl se k němu vrátíš, a ještě se s ním na usmířenou vyspíš? Jdi do prdele a příště za mnou už nechoď. Jsi nepoučitelná.“ Jo jo, Evita měla svůj den. Nechala jsem to být a pokorně odešla pryč bez vydání hlásky. Od té doby jsem u ní byla v nemilosti permanentně.

V jednom se ale mýlila. Nespali jsme spolu. Byla potřeba vyřešit jeden nepřekonatelný problém… „Jako správný basketbalista (všichni basketbalisti v nároďáku mají chlupy na hrudi) si musím udržovat chlupatý hrudník,“ bránil se Ettore zuby nehty. „Jo, ale to, co máš na hrudníku to je liga medvědů, a ne liga mistrů,“ bojovala jsem jako o život. Večer jsem měla přijít na rodinnou večeři. Ještě předtím mě ale čekalo překvapení naprosto nečekané. To, co pro mě do té doby nikdy nikdo neudělal. Oholil se. Tak to bychom měli.

Za pár dní jsme se domluvili na naší první společné noci. Měla se odehrát u něj v karavanu, protože jeho rodiče museli nečekaně odcestovat. Růžence, medailonky madon, krucifixy a Padre Pio byli všude. Chyběly jen svíčky na dotvoření romantické chvilky v tomto svatostánku. Palanda rodičů byla dostatečně prostorná a jedinou vadou na kráse bylo čisto skvoucí bílé vyšívané ložní prádlo s krajkou. „Tys mě natrhl,“ vyletěla jsem z postele rodičů jako blesk, protože vidina krvavého ložního prádla, které bych musela ještě o půlnoci jít přemáchnout ve slané přefiltrované mořské vodě, jež tekla v kempu a na prádlo byla tou nejlepší možnou volbou (dle Marii), mě naprosto vyděsila. „A nejsi třeba ještě panna?“ volil opatrně slova Ettore. „Ne, ale takové monstrum, co si do mě strčil jsem ještě v životě neviděla.“

Zvykla jsem si na TO a ve zbytku sezony si užívala sex všude, a hlavně na zakázaných místech jakými byla třeba pláž, kabinka plavčíka, přístaviště, zdánlivě opuštěné uličky měst atp. Dobrovolně jsem si občas dopřála klistýrek. To, když u mě žebral o oblíbenou kratochvíli Italů – nutella sex. Účastnila jsem se i pařeb, kde nechyběly drogy, zvláště ta mezi mladými Italy nejoblíbenější – hašiš. Pochopila jsem tak věčnou vysmátost mého spolunocležníka a nekonečnou výdrž při sexu, kdy se nemohl ani po hodině udělat, za to já byla třikrát. Blbý bylo, když chtěl jednou vykouřit na pláži. Přišli jsme krátce po západu slunce a když jsem otevřela oči po náročné a snad nikdy nekončící práci pusou, uzřela jsem jeho východ. Ettore se neudělal ani po několikahodinové šichtě a já ten den sotva mluvila a jídlo jsem se ani nepokoušela kousat…huba mě bolela jak čert a klouby mi přeskakovaly ještě několik týdnů po akci.

Jednoho dne přijela „zápletka“ hladce fungujícího souložití. Pavla. Holka z Prahy, která přijela s jediným cílem – dostat Ettoreho. Poznali se loni a ona se mezitím snažila přes rok vydělat na brigádách na pět týdnů v Itálii, kde by prožila svou love story. Byla snaživá a přijela s podporou. Nečekaného spojence měla i v Karin a Evitě. Jejich intrikaření málem přispělo k definitivní tečce mezi mnou a Ettorem. Maria mi obden předhazovala Pavlinu oběť a její andělský zjev (modré oči a peroxidově blond vlasy, které považovala za přírodní). Byla tím otravnější než komár tygří.

Měla jsem pochyby, jestli to ustojíme, protože jakmile jde o holčičí intrikaření, jsou chlapi až neuvěřitelně naivní. Naivní byl i Ettore. Já byla neskonale velkorysá a věnovala Pavle jeden večer s mým milým. Následující den byl pro mě satisfakcí a potvrzením toho, že to se mnou Ettore myslí vážně. „Mělas pravdu. Přijela jen kvůli mně. Chápeš to? Takovou oběť. Já nevím, co mám teď dělat. Jak se k ní zachovat.“ Na to jsem mu s klidným hlasem řekla: „O čem vlastně přemýšlíš? Chceš jí nebo mě? Vyber si, ale pokud si vybereš ji. Bude mezi námi konec a až odjede, já tu pro tebe už nebudu.“ On se na mě podíval a pohladil mě po tváři: „O nás dvou vůbec nepochybuju. Jen nevím, jak se k této situaci postavit, a jak se k Pavle po zbytek dnů chovat.“ Podívala jsem se na něj, usmála se a chytla ho za ruku: „To zvládneš. Jsem s tebou.“

A tak se i nadále má italština den ode dne zlepšovala a moje tchýně mi po měsíci více než jasně naznačila, že se mnou v rodině počítá i do budoucna.