Napíšu Vám kortikoidy. Žádná jiná varianta neexistuje…

Z kortikoidů se začíná stávat strašák, protože svým nadměrným užívání a „uplatňováním“ při skoro každé léčbě mi to silně začíná připomínat dobu nadužívání antibiotik.

Napíšu Vám kortikoidy. Žádná jiná varianta neexistuje nebo Vám stejně už nic jiného nepomůže. Toť slova doktorů. Proč by mi nic jiného nepomohlo? 

To, co mi před pár lety kortikoidy způsobily, nepřeji nikomu. Vedlejší příznaky jsem z příbalového letáku jen odškrtávala. Nakonec jich byla polovina. Nejhůř jsem nesla to, že mi vypadaly vlasy, zhoršila se mi kvalita kůže (nesměla jsem se zranit, protože by se mi to hojilo třikrát déle, než je běžné), nabrala jsem 15 kg (víc než při obou těhotenstvích dohromady, což je teda mazec), vypadala jsem jako panáček Michelin, protože se mi v těle zadržovala voda (musela jsem tudíž i méně pít, což mi způsobovalo bolest hlavy a popraskanou kůži) a spousta dalších „maličkostí“ včetně toho, že jsem se nemohla ani cítit (pach a intenzita potu se změnil a ač jsem se častěji umývala a voněla, pořád to nebylo ono…). Nulová imunita pro reset organismu byla ránou poslední. Pokud bych chtěla být vtipná, použila bych slovní obrat či bonmot ve stylu „Já a mých deset ran egyptských“.

Ještě hůř jsem to nesla, když mé tříleté dceři byly kortikoidy napsány na kašel. Na můj dotaz, proč nedostane kapky na kašel např. Bromhexin, mi bylo odpovězeno, že ten už se dávno nepoužívá a o jeho účincích a přínosech lze pochybovat a bla bla bla. Dál už jsem to nemohla poslouchat, protože moje dětská lékařka mi v dětství na kašel, který tradičně přicházel na podzim a na jaře, nic jiného nepředepisovala a za čtyři dny jsem byla v cajku. Pediatr pokračoval dál ve stylu, že když má dcera nemá teploty, tak na to nic jiného dát nemůže. Aha. To je zajímavé. Jak to, že neexistuje jiná alternativa? Stejně tak mě postavil před hotovou věc, že na atopický ekzém nefunguje nic než kortikoidy (po pokusech s jakousi převoněnou kosmetikou mi nedal jinou variantu). On – odborník a hvězda svého oboru neví o jiných variantách než těch, které nenávratně poškozují organismus? Co zatím je?

Tyto situace mě donutily zamyslet se nad tím, proč generace dětských lékařů působících za dob dětství mého nebo mých rodičů neváhala řešit problém, např. za pomocí přírodní alternativy a dnes to nejde. Při svém pracovní pobytu v Itálii jsem se setkala s pediatrem, který vždy jako první řešení zkoušel různé tinktury, bylinné směsi atp. Ano, nevýhoda je to, že nástup a výsledný efekt je pomalejší, ale trpělivost přece růže přináší. Díky němu jsem objevila kouzlo propolisu a jiných přírodních zázraků, kterým dnes dávám přednost, pokud to jde. Dceřin ekzém jsem též vyřešila po svém a již čtyři roky po něm není vidu ani slechu (díky za osvětu v Itálii).

Mrzí mě, že hlasy zkušených lékařských „bardů“ nejsou slyšet jen proto, že jsou staří/jejich pohled na věc je zastaralý a mladá generace lékařů dává raději přednost rychlé invazivní léčbě, která zanechá víc škod než užitku.

A tak upřímně přeji každému, aby se dostal k pediatrovi (či jinému lékaři), který bude vidět problematiku komplexně, s nadhledem a tzv. selským rozumem a bude léčit tak, aby se vše neřešilo jen předepisováním léků, které způsobí mnohdy více škod, než užitku.