Z deníčku delegátky (4. část) – Turnusy, klienti a pár příběhů z praxe

Přijíždí autobus s klienty a kolem se začínají prohánět kabriolety troubící jako Kaiser s Dejdarem ve Slunce seno…a to je jen začátek turnusu. Přijelo totiž „nové zboží" a místní beach boys jsou nadržení.

S každým novým turnusem, ať je krátký nebo dlouhý, se totiž zvyšuje možnost si užít i pro totálního lůzra. Češky chtějí zažít pravou italskou lásku, asi aby měly na stará kolena na co vzpomínat. S každým autobusem, který přijede, přijíždí skupinka (i více) žen, které jsou tu za tím JEDNÍM. Mé iluze o věrnosti až za hrob zde dostávají první zásadní trhliny. Jsem svědkem Sodomy Gomory páchané mladými dívkami (zadanými/nezadanými) i zralými ženami (vdanými/rozvedenými/odloučenými). Místní bouchači si vedou skóre tabulky, které jim pak po skončení sezony odhalí, jestli byla úspěšná nebo ne.

Večer na baru tak můžu sledovat hemžení místních štamgastů, kteří vyhlížejí svou novou kořist. Ženy přichází, protože po příjezdu jsou lačné nových zážitků. Jsem svědkem takových situací, kdy musím bratrovi dát za pravdu, že lidé se domluví vždycky a na jazyku nezáleží…no, jak na kterém jazyku. Ty italské již zpracovávají materiál na další večery strávené v přítomnosti dříve či později povolných a všemu přístupných Češek. 

Týden uplyne jako voda a každá dostane to po čem touží. To, jestli je, čím se chlubit, nevím a ani vědět nechci. V den odjezdu se italští hřebci přichází rozloučit se svými partnerkami (mnohé Češky totiž předpokládají, že láska bude pokračovat nejlépe navždy, proto už berou za hotovou věc, že spolu tvoří pár) k autobusu. Po žhavé líbačce před autobusem si naposledy zamávají a slibují si amore až za hrob. Za pár hodin už se opakuje tentýž scénář jako před pár dny…jsem opět na baru svědkem neuvěřitelných momentů…je to jako časová smyčka, nebo déja vu.

No a pak jsem každý týden svědkem toho, že v úplně každém turnusu se setkávám s těmi, kteří si přijeli vyřešit své rodinné či partnerské spory na dovolenou. Bohužel k mé smůle si to nemohli nechat na doma a já tak pravidelně řeším nemilé situace.

Toť několik málo slov pro úvod a nyní něco z praxe.

Typologie klientů

• Ti, kteří přijedou autem – jsou naprosto jiní než ti, kteří přijeli busem. Většinou o nich delegát neví, dokud neudělají nějaký průšvih. Svůj čas si zásadně řídí sami a výlety absolvují na vlastní pěst. Vše probíhá bez starostí, než nastane nějaký problém. Poté jejich soběstačnost zázrakem zmizí.
• Ostraváci – celý turnus jsou hluční a naložení v lihu. Při problémech jsou agresivní. Po vyřešení problémů se nic nezmění.
• Pražáci – celý turnus jsou hluční. Při problémech se s nimi dá vyjít a po jejich vyřešení už hluční nejsou.
• Potížisté – jsou v každém turnusu. Mají tendenci kontrolovat všechno. Vaši práci, práci druhých, upozorňovat na nedostatky atp. Má-li s nimi někdo problém (málokdo si jejich nestandardní chování nechá líbit) cítí se uražení a mstí se.
• Jsou tu vůbec? – občas někdo přijede a celý turnus o nich nevíte. Byli tu vůbec?
• Dobří holubi se vracejí – ti, kteří na dané místo jezdí pravidelně již několikátou sezonu nebo dívky, které jezdí za loňskými láskami (to nikdy nedopadne dobře).
• Zn. Hledám amore italiano – ty, které jezdí kvůli dobrodružství.
• Co nejvíc se spálit ať Maruna závidí, že jsem byla u moře – ženy (ale i muži), které přijíždějí za účelem co nejvíce se spálit…eh, pardon opálit. Italové jen nevěřícně kroutí očima a dodávají, jak zaručeně poznají Čechy -> jsou to jediní lidé, kteří se válejí na pláži v době, kdy je slunce nejagresivnější. S posměškem pak sledují české klienty, kteří se první den navečer (popř. druhý den) vracejí z pláže s popáleninami x-tého stupně.
• Pohodáři – díky za ně. Jsou to milí, pozitivní a úžasní lidé, se kterými každý delegát rád pobude i mimo pracovní dobu.
• Hysterky – nejčastěji ženy, které mají potřebu pořád někoho sekýrovat. To, že nezvládají ukočírovat své fakany a následně se hroutí, ale není problém delegáta.
• Tak se pochlap – pánové, kteří si musí zchladit ego na delegátce, protože doma vládne manželka, která je věčně nespokojená.
• Zmatkáři – lidé, kteří jsou věčně mimo realitu.
• Známí – tzv. danajský dar, ale samozřejmě existují výjimky.
• Nesoběstační jedinci – to snad ani není třeba komentovat. Pořád se na něco vyptávají a delegát je musí neustále ujišťovat, že je vše v pořádku atp.
• Podivíni – chovají se divně a jde z nich strach…

Pár příběhů z praxe

• Italské starousedlice

V kempu se nám objevil takový nešvar, o kterém jsem neměla ani tušení, než si ke mně přišlo stěžovat pár Italek – starousedlic. Měly totiž problém s českými klientkami. Oč šlo? Jejich manželé pravidelně chodili šmírovat české klientky ke sprchám. Mnozí si dokonce donesli skládací židličky a užívali si pohledu na dámy vcházející a vycházející ze sprch. Ano, i tento problém jsem musela řešit. Italským dámám jsem promluvila do duše, že problém není na české, nýbrž na italské straně a kvůli chlípným chlapům přece nebudou Češky chodit do sprch v kožichách!

Korunu tomu nasadil jeden postarší italský pán, který pravidelně projížděl českou částí kempu na kole. Jako „rukojmího“, že se prostě jen jel projet, si bral vnoučka. Po asi měsíci jsem ho přestala vídat. Maria mi řekla, že ho jeho manželka vystěhovala z ložnice na verandu a on musí sekat latinu, protože zjistila, že jezdil na kole šmírovat polonahé Češky.

• Pan Ananas

Pan Ananas – byl známá firma vyčkávající pravidelně každý týden na baru. Jeho jméno jsem se nikdy nedozvěděla. S přezdívkou přišla Karin, protože účes se zbytkem hlavy opravdu vypadal jako ananas. Asi to uměl na „náročnější“ české klientky, protože se mu podařilo zpracovat hotovou femme fatale.

No, co si budeme povídat. Byla to jedna z těch, která si chtěla zajistit finančně stabilní budoucnost. Titulovala se herečkou, protože vystudovala soukromou hereckou konzervatoř. Do Itálie přijela se svým otcem jako vedoucí na dětském divadelním táboře. V praxi to znamenalo to, že shrábla peníze a o děti se staral její tatínek, který jel jako doprovod, protože ona hledá amore.

Poté co neuspěla u Nica, skončila s Ananasem. Jejich srdceryvná scéna při odjezdu do ČR vstoupila do síně slávy odjezdové romantiky (rozhodně bych to zařadila mezi největší filmové kýčovité scény a její herecký projev by měl být po zásluze odměněn ne-li Oscarem, Zlatou malinou jistě).

DODATEK: Jak jsem po čase měla tu možnost zjistit z médií, tito dva spolu začali podnikat na poli modelingu. Vytvořili agenturu, která lákala Češky do Itálie za slibnou kariérou…otázkou je jestli „Femme fatale“ nedělala jen volavku. Raději se neptat a nic nevědět. Vztah se synem mafiána mě vyškolil.

• Maminy

Matky, které přijely s dětmi, ale když děti zaspaly, to se pak děly věci…Osamocené děti zůstávaly ve stanech a matky vyrážely na tah. Jedna rozvedená, do toho bušila každý večer v karavanu u baru a ta druhá vdaná se odvážila experimentovat s láskami na jednu noc. Naštěstí byly u těch mladších dětí přítomny i děti náctileté, které vyřešily, co bylo potřeba. Nic se nestalo a nikdo si na nic nestěžoval.

• Z Ostravy autem

Už od začátku to zavánělo lihem…pardon malérem. Čtyřčlenná rodinka přijela autem typu combi a polovina zavazadlového prostoru tvořila úhledně vyskládaná piva. Otec rodiny měl program na celý pobyt jasný. Matka si s dětmi po třech dnech nevěděla rady a atmoška začala houstnout. Vše vygradovalo ve chvíli, kdy se jim u stanu objevily krysy. Měla jsem to z první řady, protože stan byl hned naproti mému karavanu. Bordel a zbytky všude kam se podíváš. A to měli popelnici dva metry od stanu. No, zareagovala jsem diplomaticky a velmi rychle. Řešení opilého otce neuspokojilo. Podpořen hysterickou manželkou se jal s plechovkou v ruce stěžovat a řvát na mě podivná slůvka. Při asi třetím cákanci od piva, kterým mě uštědřil, přišla Evita a pomohla mi situaci dočasně zklidnit. Dočasně…

• Já sem z Prahé

Každodenní pařby dvou rodin přijetých autem z Prahy nedalo spát okolním klientům a ti si stěžovali každý den. Jedna paní už byla před zhroucením, protože ji nezabíral už ani rohypnol. Po třech dnech domlouvání a celkem pěti dnech pobytu za mnou přišel jeden z tatínků, že jeho jedenáctileté dítě je asi nemocné a jestli bych s nimi nejela na pohotovost. Jeli jsme hned. Na pohotovosti jsem zjistila, že chlapec leží několikátý den ve stanu v horečkách a má angínu. Měli jsme štěstí na doktora (státní zdravotní systém v Itálii je sázka do loterie…s nadsázkou by se dalo říct, že nikdy nevíte, jestli přežijete, anebo budete mít následky…). Situace se vyřešila a rodiny se zklidnili. Nakonec odjely ještě před oficiálním koncem pobytu.

• Strojvedoucí

V každém turnusu byli i velmi milí lidé. Takovým byl například strojvedoucí Pepa. Po jednom ze dvou tornád, které jsem za sezonu zažila, mi pomohl s úklidem české části kempu, která byla zasypaná jehličím od pinií. Jel se mnou na Tremiti a ač po jeho boku jely i manželka s dětmi, vzal si mě stranou a chtěl kontakt na jednu z mých kolegyň. Ach jo, děvkař. A tak jim to s manželkou všechno klapalo a působili jako sehraný bezproblémový pár.

DODATEK: Po návratu do ČR jsem měla tu čest s ním párkrát jet vlakem, protože náhodou zaskakoval na „mé trase“, kterou jsem přijížděla ze školy domů. Vzal mě do kabiny strojvedoucího a krásně jsme si vždycky povídali.

• Rusové

Úžasná rodinka. Manželský pár přijíždějící každý rok se svou malou dcerkou. Muž působil v diplomatických službách a paní byla vysoce postavenou manažerkou v jedné pražské společnosti. Na nic si nehráli a byli velmi milí. Po návratu jsem se s nimi ještě párkrát sešla v Praze.

• XXL

Jednou přijel turnus se skupinkou těžkotonážních děvčat, která přijela za jediným účelem. Pořádně to tu roztočit a užít si s kýmkoliv, kdo bude mluvit italsky. A byly holky úspěšné. Ty, které neměly to štěstí na Itala, který by je alespoň uspokojil v přístavu nebo na pláži, si střihly směny ve stanu. Blbé bylo, že ho jednou zbouraly. Naštěstí se toho ujal jeden můj rumunský kolega, který byl po zásluze odměněn.

• Matka a syn

Občas se mezi klienty objevili podivíni. Tito dva – matka se synem byli pořád spolu. Všude i na dámských záchodech a ve sprchách. Nebýt toho, že synovi bylo 15 let, tak by mi to divné nepřišlo a asi bych si toho nevšimla, kdyby si na ně nepřišly stěžovat některé klientky.

• Otec a syn

Chtěli ušetřit a koupili si jen půlku stanu. Ta druhá patřila matce s dcerou. No nevím, jak je to v dnešní době možné, ale tohle by se asi stávat nemělo. Vzniklá situace nepřinesla na místě nic dobrého a otec se synem se přestěhovali do stanu pro ukládání zavazadel.

• Evita a její byznys

Z kolegyně se stala nejen překupnice s místním zbožím, ale i dohazovačka, což zapříčinilo problém s jednou klientkou. Té se totiž dvořil místní starý mládenec, vlastnící farmu s mořskými plody. „Však do toho jdite. Stejně za pár dní odjedete. Aspoň si užijete,“ pobízela Evita s tajnosnubným úsměvem na rtech. Co z toho měla nevím, ale situaci po odjezdu klientky, která se s ubohým Don Juanem ani nerozloučila a odjela, jsem musela řešit já. Naštěstí ten rozruch, který místní „farmář“ způsobil, po dvou týdnech vyšuměl. Ale to, že Češky jsou tutte puttane, jsem měla na talíři až do konce pobytu.

• Přírodní katastrofy a historka s hady

Historky z natáčení by tu taky byly. Zažila jsem dvě tornáda, teplý vítr ze Sahary, který přinesl na týden tak velké horko, že vás ani nebavilo být ve vodě a nejraději by člověk zalezl do mrazáku. To, co tento vítr způsobil, by se dalo přirovnat k tomu jako by si člověk dal před sebe fén, zapnul a na týden nevypnul. Jo a své první a zatím poslední zemětřesení jsem tam taky zažila. Bylo to vzrušující. Seděla jsem s jednou klientkou kamarádkou u stolu před karavanem a kecaly jsme. Najednou mi pod nohama začala příjemně vibrovat zem…příjemné to nebylo pro Italy, protože ti začali v kempu zmatkařit a hromadně odjíždět pryč. Hotový konec světa. Ten se ale nekonal, a tak to bude příště o Mio amore italiano, kterou prožívá nejedna delegátka. Času je totiž během sezony na lásku vždycky dost.