Začínám být alergická na „rádoby“ pejskaře
Se svými psy jsem toho zažila hodně a nikdy bych je třeba nenechala běhat bez vodítka v zastavěném území nebo po nich nezapomněla uklidit hromádku (jednou jsem to dokonce nevychytala s počtem pytlíků a uklízela za pomoci přírody – pomocí listů jitrocele…). Slovy mého bratra – certifikovaného kynologa „sebelíp vycvičený pes vždycky zkouší, kdo je pánem smečky a útočí na nejslabšího člena,“ se řídím již několik let a má ostražitost nikdy nepolevuje. Bohužel mě k tomu donutila osobní zkušenost. V mých jedenácti letech mě ošklivě pokousal jeden „domácí mazlíček, který by nikdy nikomu neublížil.“ Jako vnější pozorovatel sleduji, že v mém okolí je hodně lidí, kteří si nesou trvalé následky po napadení. Mé mamce pes ošklivě potrhal ruku v dětství. Naštěstí bez následků např. v podobě traumat. Mé švagrové jako malé holčičce pes urval kus stehna. Dodnes z toho má trauma, které jí činí problémy v běžném životě. A tak bych mohla pokračovat i dále.
S přáteli pejskaři i dočasnými nepejskaři (protože pes do malého bytu prostě nepatří) jsem se na téma "pes a jeho pán" bavila několikrát. Naposledy jsme došli k závěru, že by nebylo zlé, aby každý majitel psa měl povinné zkoušky ze cvičáku. No dobrá nemusely by to být zkoušky, ale měl by alespoň povinně podstoupit cvičení na cvičáku. Proč? Protože to, jak v poslední době lidé přistupují k psům je až nemocné. Pes totiž:
- jí stejné jídlo jako jeho páníček (nemluvím jen o zbytcích z oběda),
- nemá jasně vyhraněné místo, kam patří,
- neposlouchá, ačkoliv si páníček myslí pravý opak (že by výchova nevýchovou, která se dnes tak rozmáhá u některých rodičů?),
- kálí a močí kde chce (někdy i k radosti páníčka, když pes dlouhodobě močí na auto souseda nebo mezi futry vchodových dveří do bytovky – ach, jaká to legrace, že…) a páníček to neuklidí, protože to není jeho problém nebo je to přece v přírodě (hmmm, na trávníku před bytovkou bych to „přírodou“ moc nenazývala). Časem dochází i k takovým nechutnostem, které se dějí v sousední bytovce. Majitelé psa bydlí v 2.NP a pes, než sejde po schodech dolů směrem na procházku, označí svou močí dveře a rohožky všech majitelů zbylých bytů. Boj proti tomuto nešvaru je zbytečný, protože majitelé psa se cítí nepochopení a všichni se proti nim spikli.
Absolutně pak nechápu hysterii mnohých pejskařů, kteří na mě vystartují pokaždé, když jejich pes skáče na mé děti a já jim jejich mazlíčky mnohdy menší či větší silou odstrkuji nebo jen držím dostatečnou vzdálenost od mých dětí, když vidím, jak se po nich pes rozbíhá (bohužel ne vždy je za co psa chytit). Nikdy totiž nevíte, co ten pes nakonec udělá a není moc příjemné sledovat, jak pes skáče do kočárku za mým synkem. Omluvy jsem se ještě za chování neposlušného psa nedočkala. Za to nadávky a urážky různého kalibru slýchávám velmi často. Nejčastěji ovšem zni věty typu „Ty jsi ale zlobivej pejsánek, ty ty ty, to se nedělá“ nebo nikdy nekončící volání „Pojď přece k noze…no tak…ty mě vůbec neposloucháš…“. Koukají přitom na Vás s přitroublým úsměvem, že to je přece normální. To musím pochopit, ne? NE! Nechápu.
Na otázku, jak si správně vybrat psa z útulku (mám v sobě zakořeněn pud pomáhat a beru si z útulku i kočky), mi bratr odpověděl úplně nečekaně…“Když jsi v útulku, nedívej se po pěkných psech atp. Rovnou přejdi ty psy, kteří štěkají a skáčou v kotcích, když procházíš kolem nich – ti jsou totiž naprosto nevyzpytatelní a problematičtí.“ „No počkej, tak to bych si asi nevybrala žádného,“ opáčím. „Hele, jestli chceš opravdu dobrého psa, tak si vyber takového, který bude v klidu, když kolem něj projdeš. Já si takto vybral třeba Harryho. Ten si v klidu ležel v kotci, hlodal si svou kostičku a když jsme s rodinou procházeli kolem něj, jen zvedl hlavu, podíval se a pak se k té kosti vrátil,“ odpověděl. A je pravda, že s ním nikdy problémy neměli a nutno dodat, že to byl kříženec pitbula s čím si.
Co tedy dělat s takovým nečekaným trendem, kdy pejskaři už nejsou to, co bývali?
Martina Bojanovská
Hlídejte si svého staříka
Jejich tempo je vražedné. Jedou 40 km/h v obci i mimo. Nepoužívají blinkr, na hlavě klobouček a za předním blatníkem drny s trávou. Občas jim nesvítí jedno přední světlo a za autem táhnou skoro upadlý výfuk. Silnice jim je malá.
Martina Bojanovská
Pocta mému muži
Nedávno mi jeden velmi milý bloger dal otázku, koho teda k sakru vlastně chceme...kdo je podle nás ten pravý? Odpovědí mu budiž tento blog. Tedy alespoň pohled z mé strany, koho si představuji pod pojmem "ten pravý".
Martina Bojanovská
Sedl sis mi do klína
Nejmenovaný Jan Pražák byl inspirací dvěma blogerům pro pětiminutový poetický battle. Redakce jejich identitu zná, ale oba si nepřejí být jmenováni.
Martina Bojanovská
Cesta do Milána a zpět s božským Kájou
Mám styl Čendy, Žena točí globusem a Mildův záklon. Tak tohle byla fakt hodně povedená pracovní cesta do Itálie!
Martina Bojanovská
Kariéristi a další zvířátka, které lze na pracovišti potkat
Všimli jste si někdy, že se to na pracovišti (na všech, kterými během života projdete) hemží krysami, kočkami, hady, psy, včelami, vosami, masařkami, opicemi, lenochody, ptáky a jinou havětí?
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Magda (5. část)
A je tu finále! Stydlivá a bez sebevědomí. Ve dvaceti byla navíc bez jakýchkoliv milostných zkušeností. Vše se snažila dohnat ve druháku, když už byla jakž takž rozkoukaná. Jak tohle může dopadnou? Nečekaně!
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Stáňa (4. část)
Ona nic nemusí, má tatínka a maminku...a taky velký prsa. Varování rodičům: Máte-li dcery na vysoké škole, nečtěte dál. Bude to tak lepší a nezbortí se vám idea o vašich princeznách.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Saša (3. část)
Nymfička, která nepohrdne ani vztahem s otitulovanými pány. Čím víc titulů, tím větší zvrhlík! Holka ví, co chce. Navíc je nadprůměrně inteligentní, tudíž v tak trochu jiné dimenzi.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Ida (2. část)
Členka pražské zlaté mládeže, která přijela studovat na „venkov“. Sirotek, vynahrazující si nedostatek něhy a samotu v náručích stále nových bouchačů. Do školy takřka nechodí. Vstává zásadně až na oběd a spát chodí za svítání.
Martina Bojanovská
Ach ty pracovní pohovory!
Cestou na pohovor mi v autě zní Rammstein, italské odrhovačky a U2. Potřebuji se naladit na němčinu, italštinu a angličtinu. Nakonec je to k ničemu, protože uprostřed jednání mi Ventolin začne zpívat Žádný spěch je tu krásný mech.
Martina Bojanovská
Ty nejpodivnější hlášky prodavaček, jaké jsem ve svém životě zažila
Znáte to, ne každý máme občas svůj den. Někteří ho nemají jen občas...To, co jsem si od některých dam či pánů vyslechla je k neuvěření.
Martina Bojanovská
Z Červené Lhoty rychlou po útoku vos
Myslela jsem si, že jsem silná a leccos vydržím. Ne, nejsem a nevydržím. Hrdinkou, po útoku vos na mého dvouletého syna, je má statečná šestiletá dcerka.
Martina Bojanovská
Mých Top 10 nejsmutnějších skladeb všech dob
Jestli v mém životě existují skladby, které mě tzv. rozsekají a řvu ještě několik sekund po jejich konci, jsou to ty v mém seznamu.
Martina Bojanovská
Ze života vysokoškolaček - Veronika
Varování rodičům: Máte-li dcery na vysoké škole, nečtěte dál. Bude to tak lepší a nezbortí se vám idea o vašich princeznách.
Martina Bojanovská
Jak někteří rodiče postižených dětí bezostyšně zneužívají nevinné lidi a systému
Jsem zhnusena. Když se člověk dozví, že má v širším rodinném okruhu lidskou hyenu, která své postižené děti využívá k získání peněz od nevinných lidí a odmítá bezplatnou pomoc odborníků a různých organizací, je mu smutno.
Martina Bojanovská
Top 10 citátů, které mě oslovily před třicítkou
Co nechceš, aby druzí dělali tobě, nedělej ty jim nebo Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. To je taková moje celoživotní klasika. K nim se postupně času přidala i další moudra, případně věty na zamyšlení se.
Martina Bojanovská
Tragické osudy manželek vinařů
Pocházím z vinařské obce a životy zdejších vinařů se rozhodně nepodobají těm, které jste mohli vidět v mnoha rádoby vtipných filmech či seriálech.
Martina Bojanovská
Jak jsem byla s dcerou v léčebně – druhá polovina pobytu
Ve druhé polovině se láme chleba a k již zmíněným účastníkům se přidávají ti, kteří chtějí pobyt „doklepat“ se ctí. Nouze není o exoty na kolonádě, izolace a závěrečný večírek.
Martina Bojanovská
Jak jsem byla s dcerou v léčebně – první polovina pobytu
V hlavních rolích: astma, alergie na jarní pyly, atopický ekzém, matky roku a taťkové na pokraji svých možností. Extra role: vyhořelé matky a zparchantělé děti
Martina Bojanovská
Rok 1990 pohledem šestileté holky
Mé první pantofle. Co to je to OF? Má první a poslední spartakiáda aneb rebelie v mateřské škole část druhá. Přijíždí můj strejda z Austrálie. Jdu do první třídy. Nákupy v Laa.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2491x
Mám ráda výtvarné umění, hudbu, hru na klavír, zpěv, procházky a svou (ne)dokonalou rodinu.
Ráda píši o věcech, o kterých se nemá mluvit (když už o nich není vhodné mluvit), protože by se to mohlo třeba někoho dotknout.
To vše s nadsázkou mně vlastní.
Jo a díky za 2. místo v kategorii Nováček v Blogerovi roku 2020!