Proč nesnáším bílé povlečení a nerada někde přespávám
Asi mám problém, ale kdo ho nemá, že? Už od malička nesnáším bílé ložní prádlo. Ještě teď si pamatuji, jak jsem ulehala do čerstvě povlečené postele a ráno jsem se budila celá doškrabaná. Mamka nikdy nešetřila škrobem… Tak asi někde tady začala má noční můra.
Po letech jsem u mé spolužačky zažila hotové peklo. S gymplem jsme jeli na zájezd do Národního na Sluhu dvou pánů a před odjezdem jsme si k ní šly po škole odnést věci a převléct se do slavnostního. Už při vstupu mě praštil do nosu ten známý odér, který jsem nikde jinde necítila než u ní doma. Byl to puch skládající se z nevětraných místností, potu, moči, prdů, zatuchlého oblečení, které mělo být už dávno vyndané z pračky a pověšené a starého vypaseného psa.
Při vchodu do jakékoliv místnosti na mě čekal tikot minimálně tří nástěnných hodin (to proto, že máma a babička mé spolužačky tak rády objížděly akce 1+1 zdarma). V pokojíku, kde jsme měly přenocovat naštěstí žádné hodiny nebyly. Uf. Tak to bychom měly a vzhůru za kulturou.
Po návratu po půlnočním čase jsem byla ale nemile překvapená. Maminka mé spolužačky nám „ustlala“ u sebe v ložnici a ona, že bude spát jinde. Když jsem vešla do oné místnosti, stály mi vlasy hrůzou a myslela jsem si, že ještě teď v noci zavolám našim, aby si pro mě přijeli. Nad dveřmi vně visely hodiny s kukačkou a vevnitř nástěnné hodiny z akce. Na obou peřiňácích měl každý z rodičů svůj vlastní budík a mezi nimi byly starožitné hodiny s kyvadélkem. To by ale nebylo to nejhorší…já si měla lehnou na místo spolužačky nevlastního táty. Už z dálky jsem viděla tu děsivou noční můru, ale to, co jsem uviděla z bezprostřední blízkosti bylo upřímně řečeno na blití. Maminka jaksi zapomněla na to, že by to povlečení mohla převléct. Nejenže bílý polštář nebyl bílý už dávno a černé vlasy s šedivými si tam jely vlastní soukromý mejdan, ale černý vyležený mastný důlek byl i na prostěradle! A to, čím jsem se přikrývala rozhodně nebyla čistoskvoucí loukou provoněná deka. Brrr! Ještě dnes, když si na to vzpomenu, mi běhá mráz po zádech. Celou noc jsem samozřejmě nespala. Tikot hodin to ani neumožňoval. To, že jsem ráno měla nachystanou snídani, která se skládala z okoralé nakousnuté buchty a čaje, který byl připravován snad již předešlý den a vlas lemoval jeho hladinu, byl už jen slabý pokus o to, přebít ten nešťastný noční zážitek.
Na použité povlečení jsem koneckonců měla „štěstí“ ještě několikrát. Když jsem se na to snažila taktně upozornit, tak jsem byla netaktně odpálkovaná větami typu: Vždyť v tom spala jenom moje máma/tchýně/manžel. Nechala jsem to být a pro podruhé jsem se přespání v těchto rodinách snažila vyhnout, protože jestli má někdo chytnout nějakou vyrážku, která se bude léčit minimálně tři měsíce, budu to na 100 % já. To je vlastně i důvod, proč si na návštěvě u nikoho neberu hostitelem nabízenou domácí obuv. Co si budeme povídat, některé přezůvky pamatují leccos…
O přespávání na hotelích a penzionech či jiných ubytovacích zařízeních se moc rozepisovat nebudu. Tam je to bílé povlečení alespoň vyprané. Problémem jsou matrace. Někdy s vámi do rána ujede, někdy ujede i bez vás, jindy se v ní skutálíte do středu přímo do náruče partnerovi anebo zůstanete probořeni v obřím důlku až do rána. Světe div se, jedno z nejlepších přespání jsem zažila na horním nádvoří hradu Sovinec. To byl zážitek (a nezkazilo to ani mé chození na WC co dvě hodiny, protože noční hrad má nezapomenutelnou poetiku). Ještě nepolíbená spaním pod širákem jsem samozřejmě neměla tu nejlepší výbavu a karimatka pro mě byla jedna velká neznámá (vystačila jsem si velkým pytlem na odpadky pod spacákem). Osvědčila se však jedna věc, která platí dodnes: nejlépe se mi spí na tvrdým.
Jo a abych nezapomněla! Výjimka potvrzuje pravidlo. U jedné rodiny spím vždycky velmi ráda. Čeká tam na mě vždycky krásně voňavě povlečená postel a deka s polštářem vždy hrají nějakými veselými dětskými motivy.
Martina Bojanovská
Hlídejte si svého staříka
Jejich tempo je vražedné. Jedou 40 km/h v obci i mimo. Nepoužívají blinkr, na hlavě klobouček a za předním blatníkem drny s trávou. Občas jim nesvítí jedno přední světlo a za autem táhnou skoro upadlý výfuk. Silnice jim je malá.
Martina Bojanovská
Pocta mému muži
Nedávno mi jeden velmi milý bloger dal otázku, koho teda k sakru vlastně chceme...kdo je podle nás ten pravý? Odpovědí mu budiž tento blog. Tedy alespoň pohled z mé strany, koho si představuji pod pojmem "ten pravý".
Martina Bojanovská
Sedl sis mi do klína
Nejmenovaný Jan Pražák byl inspirací dvěma blogerům pro pětiminutový poetický battle. Redakce jejich identitu zná, ale oba si nepřejí být jmenováni.
Martina Bojanovská
Cesta do Milána a zpět s božským Kájou
Mám styl Čendy, Žena točí globusem a Mildův záklon. Tak tohle byla fakt hodně povedená pracovní cesta do Itálie!
Martina Bojanovská
Kariéristi a další zvířátka, které lze na pracovišti potkat
Všimli jste si někdy, že se to na pracovišti (na všech, kterými během života projdete) hemží krysami, kočkami, hady, psy, včelami, vosami, masařkami, opicemi, lenochody, ptáky a jinou havětí?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Podezřelé nákupy zbraní se mají hlásit už od července, schvaluje vláda
Prodejci mají mít už od července povinnost hlásit podezřelé nákupy zbraní. Počítá s tím novela...
Nenávist vůči Ukrajincům, segregace Romů. Amnesty International kritizuje Česko
Ukrajinští uprchlíci se loni v Česku potýkali s nenávistnými projevy a diskriminací, pokračovala...
Místo do šrotu do opravny. Směrnice EU prodlouží záruku a zakážou „kazítka“
Premium Do budoucna by měla být oprava rozbitých a porouchaných domácích spotřebičů jednodušší. A stejně...
Ignorovat, nebo demaskovat? Německá média řeší, jak informovat o AfD
Premium Je to teď horké téma. Německá mainstreamová média stojí před volbou, nakolik a jakým způsobem...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2491x
Mám ráda výtvarné umění, hudbu, hru na klavír, zpěv, procházky a svou (ne)dokonalou rodinu.
Ráda píši o věcech, o kterých se nemá mluvit (když už o nich není vhodné mluvit), protože by se to mohlo třeba někoho dotknout.
To vše s nadsázkou mně vlastní.
Jo a díky za 2. místo v kategorii Nováček v Blogerovi roku 2020!